Aktivistická a neobjektivní Česká televize

Psát o neobjektivitě České televize je jak nošení dříví do lesa. Snad to ani nestojí za tu námahu. A není to problém posledních pár měsíců. Informování o islámu a problémech s ním spojených obecně jen ukazuje slabost a zaprodanost média veřejné služby v plné nahotě a naprosto koncentrovaně.

Nevím kdy přesně začala být Česká televize aktivistickou a neobjektivní. Možná s prvním velkým rozpočtem? Ano, za vším hledej peníze. Jednou jsem se ucházela o místo ve školicí agentuře a dostala jsem jasnou instrukci, která mi měla pomáhat prodávat školící kurzy. Všichni se bojí o místo a ti na nejvyšších místech nejvíce. Takže nejúspěšnějším školícím programem byl kurs o tom, jak být dobrým manažerem a budovat tým - nebylo to nic jiného, než školení o intrikách. Bylo mi řečeno, že většinu pracovního času musí manažeři věnovat tomu, aby si budovali podpůrné skupiny, mazali med kolem huby důležitým lidem, sledovali a intrikařili proti vnitřní konkurenci. Je to všude stejné - ve velkých firmách, v nadnárodních, v korporátních firmách, v politických stranách, v akademické sféře...

Hysterická drbna Kroužková a mimoidní Moravec

Česká televize není výjimkou. Kdo by nechtěl takové dobré místo? Platy jsou jistě příjemné, bonusy díky odborářům taktéž a sledovanost nerozhoduje. Ono se to nedá úplně vymýtit, nejsem naiva. Ale pokud není rozhodující ani sledovanost, jako je přece jen aspoň trochu rozhodující v soukromých médiích, propadá se nám kvalita do úplného pekla. Bodejť, když neexistuje absolutně žádné kritérium. Skoro to vypadá, že jediným kritériem České televize je udělat z lidí co největší blbce a a to za každou cenu, i za cenu vlastního zesměšnění.