Zlomem byla asi demonstrace 6. 2. Přišlo opravdu hodně lidí. Prahou proudily davy lidí, vlaky byly plné, na internetu se všichni domlouvali a týden před demonstrací byl plný očekávání a vzrušení. A účast byla nad očekávání! Plné náměstí normálních slušných lidí, kteří se v mírumilovné a odhodlané atmosféře nadopovali pozitivní energií. Skoro se mi chce říct, že to bylo takové revoluční.

Konvička není  žádný nenávistník

A co je nejdůležitější - většina lidí už prostě nevěří médiím a propagandě. Došlo mi to právě na demonstraci. Normálně nechodím s plackou, protože se prostě nerada označuji, není to můj styl. Ale na demonstraci si tu placku dám. A když jsme šli Nerudovkou nahoru, šel proti nám masopustní průvod a jedna paní se ke mně přitočila a řekla děkuji. Vůbec jsem nevěděla proč, vždyť jsem jí s ničím nepomohla! Ale kolega mi řekl, že to kvůli té placce. To potěší... Vůbec se na nás nikdo nedíval skrze prsty a atmosféra byla taková slavnostní a přátelská.

Po demonstraci jsme jeli domů autem a stavili jsme se na benzince. Potkali jsme tam sympatický pár ve středních letech a tak nějak jsme pochopili, že jedou také z demonstrace. Slovo dalo slovo a začali jsme si vyměňovat dojmy u kávy z automatu. A vůbec to nebyli lidi, kteří by čerpali informace z Facebooku - vůbec ho totiž nemají. Prostě jen hledají info na internetu a pochopili, že to co je v médiích je přesně naopak. Už toho je na lidi moc, už se tou propagandou nedají ovlivnit, už to nefunguje.