Z dnešní zprávy na idnes.cz vyplývá, že i Norsko může patřit mezi takové závistivce. Norské ředitelství pro imigraci vymyslelo, jak zredukovat počet žadatelů o azyl.

Po dobu šesti týdnů získá prvních pět set migrantů příspěvek deset tisíc norských korun za to, že se dobrovolně vrátí zpět do vlasti.

Ministryně pro integraci Sylvi Listhaugová pro televizi NRK řekla, že to vidí jako výborný nápad: „Potřebujeme nalákat více migrantů, aby se dobrovolně vrátili zpátky. Tím, že jim nabídneme více peněz na jejich odjezd, nám zároveň spoustu peněz ušetří. Je totiž dražší mít lidi v azylových centrech.“

Vida, Norsko! Nejdřív se tváří, jak migranty vítá, chce a potřebuje a nakonec se jich hodlá takovouhle fintou fň zbavit. To my jsme na tom o mnoho lépe. Svou lásku a ochotu přijímat jako většinová společnost směrem na Blízký východ nevysíláme. Zůstáváme zdravě nad věcí, sledujeme dění zpovzdálí a myslíme si svoje.

Všechno si tak nějak sedne. Zkušenosti z okolních zemí, které jsou již přívalem běženců ze „Sýrie“ zaplaveny, bez toho, že by z dlouhodobého hlediska výrazně řešily celkový dopad na dění a chod společnosti. Představení se „mírumilovných“ uprchlíků v reálných videích na řecko-makedonské hranici i ve francouzském městě Calais, a nakonec i osobní zkušenost naší země s cestovní kanceláří Generace 21, která velkoryse zasponzorovala několikaměsíční pobyt iráckých křesťanů, před tím, než zjistili, že pro ně naše země není dost bohatá a dobrá.