Moskva na rusko-ukrajinských hranicích soustřeďuje kolem stovky tisíc vojáků a těžkou techniku, což je údajným důkazem chystané invaze. Rusové prý plánují nálety na přístavy Oděsu a Mariupol a útočit budou i z běloruského území. Tato vyfabulovaná a pouze dojmy podložená tvrzení mají vtáhnout NATO do války s Ruskem, což je dlouhodobá strategie Kyjeva od dob Majdanu. Washingtonu vyhovuje, že Rusko od zbytku Evropy odděluje koridor nepřátelských států od pobaltských republik přes Polsko až na Ukrajinu. Bělorusko se mělo rovněž stát jeho součástí, avšak pokus o barevnou revoluci a změnu režimu zde nevyšel.

Každý nezaujatý analytik mezinárodních vztahů sledující politiku V. Putina ví, že jedná pragmaticky a nezačal by nějaký avanturistický podnik v podobě vojenského útoku na sousední stát. Rusko má plné právo přesouvat armádní jednotky na svém území, kam chce a nikomu se nemusí ospravedlňovat. Jedná se o strategický tah, kterým Moskva dává Kyjevu na vědomí, že nepřipustí silové řešení konfliktu na Donbasu.

Ukrajinská vláda totiž ke spornému regionu přesunula polovinu armády, tedy 125 tisíc vojáků. Zelenskyj následně musel Moskvu ujistit, že usiluje o politické řešení sporu. Ani on sám by zřejmě nepřekročil červenou linii, ale je pod tlakem ultrapravicových fašistických radikálů, kteří jsou hlučnou menšinou a vyhrožují mu pučem.