Spojené státy americké oslavily svůj nejvýznamnější státní svátek – Den nezávislosti. Připomínají si tak 4. červenec roku 1776, kdy byla Druhým kontinentálním kongresem přijata Deklarace nezávislosti Spojených států. Tak jako jiné země, i USA oslavují a připomínají si svůj nejvýznamnější svátek recepcemi na ambasádách po celém světě. Ta pražská se konala v úterý 27. června tradičně na zahradě bubenečské rezidence amerického velvyslance.
Václav Klaus byl poprvé na tuto americkou recepci pozván v létě tragického roku 1968. Seznámil se zde mimo jiné s profesorem Stallerem z Cornellské univerzity v Ithace, kam díky tomuto setkání v lednu následujícího roku na několik měsíců odjel studovat a přednášet, ještě před tím, než se posrpnové Československo definitivně uzavřelo a než Václava Klause stihli komunisté vyhodit z Akademie věd jako „vůdce nemarxistických a antisocialistických sil v československé ekonomii“. Na americké velvyslanectví, které bylo v komunistickém Československu symbolem svobody, a Spojené státy pochopitelným objektem nekritického obdivu a naděje, chodil budoucí prezident České republiky několik dalších let. Spřátelil se zde s jedním významným americkým diplomatem do té míry, že jejich rodiny jezdily na společné výlety. V jistém okamžiku komunistický stát tohoto diplomata vyhostil, označil jej za nepřátelského agenta CIA a ten musel během čtyřiadvaceti hodin opustit zemi. Václav Klaus byl samozřejmě předvolán k výslechu na „kachlíkárně“ a po výhrůžkách komunistické moci byl na několik dalších let s návštěvami velvyslanectví konec.
Vadí vám, že ČT vysílá „komunistické“ seriály jako Chalupáři nebo Nemocnice na kraji města?Anketa
Na recepce ke dni nezávislosti pak tehdejší zaměstnanec Státní banky československé začal opět chodit v průběhu 80. let. Mimochodem v době, kdy by se recepci imperialistické velmoci současný prezident republiky nejspíše velkým obloukem vyhnul, pakliže by sem nebyl vyslán „pracovně“. Od té doby byl Václav Klaus zván a navštěvoval oslavy amerického Dne nezávislosti pravidelně. Za vlád demokratických i republikánských prezidentů i různých kongresových většin. Ať už s USA nesouhlasil (bombardování Srbska v roce 1999, invaze do Iráku v roce 2003) nebo solidarizoval (11. září). Jako vrcholný představitel České republiky zde nesčetněkrát po boku amerických diplomatů za naši zemi hovořil z pozice hlavního řečníka. Při těchto příležitostech například řekl:
„Pro Američany je 4. červenec příležitostí k oslavě jejich historie, vlastenectví a všeho, co dělá jejich zemi výjimečnou, jedinečnou a svobodomyslnou. Pro nás je to příležitost oslavit hodnoty zakotvené ve znění Deklarace nezávislosti, protože tyto hodnoty, pane velvyslanče, sdílíme s vaší zemí.“
„Americké hodnoty – důraz na osobní svobody, občanská práva, volný trh a svobodné podnikání – pro nás byly důležitou inspirací v okamžiku radikální transformace naší země po roce 1989.“
„V americké válce za nezávislost bojovali vaši předkové za nezávislost a osobní svobody. Tyto hodnoty je stále třeba bránit, ať už proti hrozbám nadnárodní byrokratické regulace a postmoderní politické manipulace ve vyspělém světě, nebo proti tradičním hrozbám totalitarismu a diktatury.“
„Za svou politickou kariéru jsem žádnou jinou zemi nenavštívil tak často jako Spojené státy.“
Letos poprvé bývalý prezident České republiky pozvánku na oslavy Dne nezávislosti neobdržel.
Je to příznačná výpověď o době, v níž žijeme, o míře svobody a přístupu k demokratické diskusi v dnešních Spojených státech a s nimi v celém západním světě. Není schopno ono „zářivé město na hoře“ dnes unést přiměřenou míru kritiky některých svých politických kroků? Není ji schopen unést americký establishment a progresívní diplomatický sbor amerického „hlubokého státu“? Umí se snad dnešní Amerika přátelit jen s těmi, kteří ji nekriticky obdivují a ve všem jí přitakají? A odhazuje přitom ty, kdo své postoje k hodnotám, jež tato země v minulosti reprezentovala, demonstrovali už v době, kdy to ani zdaleka nebylo samozřejmé, a ani dnes se nebojí tyto Amerikou od té doby pozapomenuté hodnoty hájit a připomínat je?
Není nad čím naříkat, na pozvání kamkoli neexistuje nárok. Ale symbolické to nepochybně je.
Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
