Bloger Lubomír Stejskal na portálu Blogosvět polemizuje s pondělní glosou Jiřího Weigla k výročí masakru, který před rokem rozpoutali militanti z Hamásu v pohraničních oblastech Izraele. Stejskal ve své polemice, mimo jiné, tvrdí, že ředitel IVK je nepokrytě protiizraelský. (Tak alespoň že ne rovnou antisemitský.) Nemá cenu opakovat všechny Stejskalovy „argumenty“, každý se s nimi ostatně může seznámit sám v odkazovaném textu.

Blogerova reakce je krásným příkladem pokažené debaty o Blízkém východě a Izraeli, která v české politice a mediích probíhá a je typická svým nazíráním problému prakticky pouze izraelskýma – v disentním táboře, který je však v českém společnosti zcela marginální, pak také palestinskýma – očima. Jiří Weigl se však něčeho takového vyvaroval. Napsal vyvážené racionální shrnutí věci po roce od masakru pohledem českým, tedy z hlediska českých zájmů. Proto nemohl hájit teroristy, neměl ale ani potřebu obhajovat každičký krok Izraele, jehož postup se v jistých kruzích české veřejné debaty stal prakticky nekritizovatelným, nechcete-li si vysloužit nálepku, že jste protiizraelský nebo rovnou antisemita.

Takto ale vést diskusi, má-li jejím výsledkem být přijetí racionální politické pozice, nelze. Nejsme Izrael, naše zájmy nebyly a nejsou totožné. Izraelský postup nemůže být vyňat z racionální debaty a požívat absolutní imunity vůči jakékoli kritice. Tak to přeci není ani v samotném Izraeli, je to demokratický stát, jak rádi s dodatkem „jediný v oblasti“ připomínají jeho zastánci, v němž zajisté probíhá nějaká demokratická debata. Tím více má probíhat v České republice, která není přímým účastníkem konfliktu a nemusí se tedy účastnit propagandistické války a jejímž zájmem je, aby tento konflikt nedorostl do té míry, že se jeho součástí Česká republika stane. Právě o tom byla pondělní glosa Jiřího Weigla.