Nejdříve pár základních faktů. Dne 8. července 2014 se v budově bývalého Prognostického ústavu uskutečnila diskuse u kulatého stolu s názvem Ukrajina mezi Evropou a Ruskem, které se za Institut Václava Klause (IVK) zúčastnil Václav Klaus a Jiří Weigl. Nebyla to však původní akce IVK, jak se nám snaží vnutit pan Jandourek. Iniciativa vzešla z American Institute in Ukraine (AIU), který celou akci také zajišťoval. Václav Klaus a Jiří Weigl zde tedy byli domácími hosty zahraničních organizátorů. Vedle zmíněných řečníků z IVK za pořadatelskou stranu přišli diskutovat Anthony Salvia a Vlad Sobell. První z nich působil mj. v letech 1993-96 jako ředitel moskevské pobočky Rádia Svobodná Evropa a v osmdesátých letech byl členem administrativy prezidenta Reagana. Druhý působí jako profesor politické ekonomie na University of New York in Prague a CERGE a v letech 1984-90 působil jako vedoucí analytik pro Rusko a východní Evropu v Rádiu Svobodná Evropa v Mnichově. Pan Jandourek tyto dva řečníky možná nezmiňuje proto, že na akci – z níž tolik cituje – nebyl. Možná to jen opomenul. A možná to nechce říci záměrně, neboť profily těchto dvou řečníků nejsou plně konzistentní s jeho jednoduchým antiputinismem, resp. antirusismem, a zhroutila by se mu tak konstrukce značné části jeho textu.

O názory a řečníky ale panu Jandourkovi vůbec nejde. On nestojí o argumenty, nestojí mu za to se nad nimi zamýšlet a vnímat je v širším kontextu. On má svůj text vlastně již dávno napsaný. Jen hledá vytržené věty z kontextu, často nepřesném a záměrně zkresleném, které mu mají posloužit v již sestavené mozaice jako hůl na Václava Klause.

,,Konflikt na Ukrajině by se podle něj (Václava Klause, pozn. IVK) nejlépe řešil, kdyby se obyvatelé východní a západní Ukrajiny mezi sebou domluvili. Jak to zařídit, ale nesdělil,“ pokračuje dále Jandourek. Václav Klaus samozřejmě nemá a nemůže mít žádný zázračný recept na řešení současné ukrajinské situace. Jedno je jisté. Nemůže jím být snaha jedné strany zvítězit v tomto konfliktu 10:0. To by vedlo jen k další eskalaci a tragickým následkům. Nemůže jím být ani ostrakizace Ruska a obcházení jakékoli diskuse s ním pod Jandourkovým heslem o ,,putinovském fašismu“. Musí jím být jen dialog. A může to být jen vnitřní shoda na Ukrajině.

Ukrajina je velmi křehká země, která svou postsovětskou transformaci absolutně nezvládla. Je to jedna ze zemí, která v Evropě relativně nejvíce ztratila. Její obyvatelé patří mezi nejchudší v Evropě.

Pro srovnání. HDP na obyvatele v paritě kupní síly, což je ukazatel ekonomické vyspělosti dané země, nám o situaci Ukrajiny říká následující. Jestliže v roce 1991 začínalo Rusko, Bělorusko a Ukrajina na podobné úrovní HDP na hlavu, přičemž nejlépe na tom bylo Rusko a nejhůře Bělorusko. Po více než dvaceti letech v roce 2012 je na tom nejhůře naopak Ukrajina se svými 7 298 USD na hlavu, Bělorusové jsou na tom ročně v průměru dvojnásobně lépe se svými 15 326 USD a Rusové dokonce trojnásobně s 23 589 USD na hlavu. Pro srovnání je třeba říci, že podobné úrovně jako Ukrajina dosahuje kupříkladu Namibie a podobné úrovně jako Rusko dosahuje Maďarsko.

Tyto země srovnáváme nikoli, jak nás asi bude Jandourek obviňovat, z lásky k Lukašenkovi či Putinovi, ale z důvodu, že vzešly z jednoho částečně homogenního boku a v době rozpadu SSSR měly i obdobnou výchozí úroveň. Asi i proto vyslovil Anthony Salvia tezi o současném vedení Ruska, které považuje za jedno z nejlepších, které mělo kdy šanci Rusko poznat. Podle Jana Jandourka si ,,Putin a Medveděv přehazují funkce podle potřeby,“ zatímco nedávné volby na Ukrajině ponechává bez jakýchkoli dalších pochybností – ty se totiž hodí jen tehdy, když zrovna potřebuje klacek proti Rusku. Na stejném místě také zmiňuje ,,nechuť Václava Klause k občanské společnosti,“ kterou však projevuje sám, když se seriózní diskusi dvou nevládních organizací snaží hned v úvodu karikovat poukazy na výroky a jazyk Václava Klause, který si, podle něj, ,,nezadá s jazykem někdejších komunistických Televizních novin.“

Pravdu má ale Jan Jandourek skutečně v tom, že Václav Klaus ,,ví, proč to dělá.“ Ano, chce, aby diskuse o situaci na Ukrajině nebyla plochá a ztrivializovaná a determinovaná lacinými klišé a předsudky. To nemá s rusofilstvím nic společného. Američan Anthony Salvia během diskuse vyslovil tezi, s níž nelze než souhlasit. Pokud jsme (jako Česká republika) dobrými spojenci USA, neměli bychom se ostýchat jako přátelé říkat i pravdy, které se mohou jevit jako nepříjemné. I o to se v IVK dlouhodobě a konzistentně snažíme. Ostatně, i zmínění dva američtí účastníci naznačují, že v americké intelektuální debatě nejsou názory na ukrajinskou krizi černobílé.

Filip Šebesta a Martin Slaný, Institut Václava Klause, 15. července 2014.

Publikováno na serveru Reflex.cz dne 15. července 2014.