Předseda poslaneckého klubu ODS před nedávnem v Právu pronesl šokující větu. Oslovil prý asi deset kandidátů, kteří by z jeho pohledu byli ideální pro funkci prezidenta republiky, a všichni jej s jeho nabídkou „poslali do háje”. Představa, že významný člen nejsilnější vládní strany obchází lidi jako podomní prodejce s nabídkou, zda by s podporou strany nechtěli kandidovat v následujících volbách do nejvyšší ústavní funkce v zemi, je sama o sobě dosti bizarní. Skutečnost, že jej oslovení, kteří podle Bendy byli „kvalitní a reprezentativní”, „poslali do háje“, míru absurdity jen dokresluje.

O funkci prezidenta evidentně není zájem. Ministerským předsedou s nejvyšší reálnou mocí v zemi by chtěli být mnozí, ale prezidentem? „Nikomu se do toho nechce. Kampaň bude … nechutná a zisk je velmi malý,” doplnil svá slova Benda. Zájem o to, stát se hlavou státu, dnes projevují jen druhořadé a třetiřadé osobnosti bez velkého životního příběhu nebo s příběhem takovým, na který by raději zapomněly.

Ale prezident buď je, anebo není. Volbou většinou nevzniká, i když je jí někdo zvolen. A přirození prezidenti, prezidenti formátu, na který jsme posledních více než třicet let byli zvyklí, jednoduše „došli”.