Zásadních témat, o nichž by se dalo a mělo mluvit je dlouhá řada. Dnes proto několik glos k rozličným záležitostem domácím i světovým.

Statistici v úterý uvedli (ZDE), že česká ekonomika loni klesla o 0,4 %. Česká republika tak podobně jako po euroamerické krizi 2008/2009 i teď po covidu a energetickém šoku zažívá velmi pomalý návrat na předkrizovou úroveň. Tehdy se mluvilo o krizi ve tvaru dvojitého W. Byla kladena za vinu Kalouskovým „tupým škrtům“. Dnes máme vládu, která, asi i s vědomím toho, škrtá jen kosmeticky a produkuje nevídané rozpočtové deficity, neboli žádné austerity se nekoná. Ukazuje to, mimo jiné, že ani expanzivní (keynesiánská) rozpočtová politika se stamiliardovými výdaji žádný pozitivní efekt nepřináší.

Problém bude asi hlubší. A rozhodně není jen v churavé ekonomice. Ta je spíše „jen“ jedním z významných symptomů než příčinou naší dnešní neutěšené situace.

Na počátku týdne mnohé šokovala zpráva o jakémsi materiálu z útrob evropských institucí, který naznačuje, jakým způsobem bude nakládáno s Maďarskem v případě, že na dnešním mimořádném summitu EU o pomoci Ukrajině (ZDE) bude trvat na svém odmítavém stanovisku. Média psala o dokumentu, který nemá obdoby (ZDE). Materiál hovoří o zastavení veškerých plateb z unijních rozpočtů a o ekonomickém tlaku, jehož cílem by mělo být oslabení maďarské pozice na finančních trzích, které povede ke zvýšení nákladů na financování státního dluhu, oslabení forintu apod., to vše s negativními důsledky pro „zaměstnanost a růst“ (ZDE).