V zápise u jeho jména s čárkami označujícími počet dosažených osobních chyb, se nějaká ta čárka vytratila...

Přiběhl rok 1968 a poté i emigrace příbuzné a on si stejně jezdil po světě. I přednášet. Naposled v létě 1989, kdy v kapitalistické zemi přednášel o výhodách socialistického hospodaření. Po 17. listopadu 1989 o něm nebylo hned slyšet. V Prognostickém ústavu však od něho nevybíral stranické příspěvky nynější šéf jakési komory. Dostavilo se i ministrování a rozebrání podniků pomocí kuponové privatizace.

V čase prezidentování došlo i na přepravu plnicího pera přes Atlantik. Na Hradě se také mluvilo o vědě klimatologické a uskutečnila se podivná amnestie, co umožnila i nějakým lidem lepší dýchání a využití všelijak nabitých peněz. Jedna z posledních knížek převelice plodného autora nese název Zápisky a postřehy z cest. Na velkém množství barevných fotografií je on vždy stojící před všelijakými stavbami na celém světě, včetně mrakodrapů. Prostě i z této knihy je cítit samochvála. Ovšem věčná touha být spatřen se svými udělovanými radami na veřejnosti, je prostě nepřekonatelná...