František Kašpárek: Vyhoďte ji z kola ven

I když je to v podstatě jedno, bylo by zajímavé zjistit, kdo zločin paní Maříkové na policii oznámil. Byl to tradiční spořádaný občan? Byli to internetoví nahlašovatelé, kteří si říkají Elfové, což je úsměvné nepochopení Tolkienova díla, nebo přesněji řečeno, chyba v sebehodnocení?

Policie musí reagovat na každé oznámení. A tak se také stalo.

Morální opory společnosti označily výrok paní Maříkové za dehumanizaci. Podívejme se, co se pod tímto pojmem vlastně skrývá.

Dehumanizace je poměrně nový pojem z psychologie. Vyjadřuje, že člověk je pomyslně zbaven lidství, třeba přirovnáním ke zvířeti. Pak je snadnější páchat různé válečné zločiny, genocidu apod.

Před několika lety vytvořil plzeňský sochař sošku s názvem "svině zbořená." Dílo, které bylo po jistý čas vystaveno v plzeňské galerii Visio Art Gallery, představuje prezidenta republiky v dosti drsné a nechutné zvířecí podobě (novinky.cz, 28.3.2017, Sochař si vzal na paškál...) Žádné mediální rozhořčení se nekonalo. O nějaké dehumanizaci ani slovo. Pokud se někdo ozval, byl blahosklonně pokárán, že jde přece o satiru.

Proti těmto karikaturám je přirovnání poslankyně Maříkové až téměř laskavé.

Karle Maříkové můžeme vytknout, že si uvedené přirovnání mohla odpustit, ale bylo opravdu v zájmu zákona trestně ji stíhat? Nezbývá než si v tomto kontextu položit několik otázek.

Je masivní příchod (především) muslimů do Evropy motivován jen jejich touhou po lepším životě? Jsou připraveni a ochotni začlenit se do evropské civilizace, do výrobního procesu a ruku v ruce se starousedlíky vytvářet společnou budoucnost? Nebo touží po lepším životě, ale formou ovládnutí většinové společnosti a nastolením vlastních pravidel? Pak bychom mohli mluvit o invazi a výrok Karly Maříkové by se stal jen přirozenou reakcí na daný stav.

Máme tady nedávné události v Řecku, které by se daly shrnout jedinou větou: Vyvarujte se migrantů, kteří házejí kameny (Lidovky.cz, 2.3.2020 – Fotogalerie: Migranti hází kameny na řecké vojenské vozidlo). Když už mluvíme o Řecku – na ostrově Lesbos údajně rozzuření migranti vykáceli místním pěstitelům tisíce olivovníků. Pokud se tak stalo, nemohlo to udělat několik fanatiků, ale velká organizovaná skupina. Je ovšem pravda, že tuto informaci nezveřejnila média hlavního proudu, takže musíme připustit, že fotografie tisíce pokácených olivovníků vznikly ve fotoshopu. Nebo (zase to "nebo") mainstreamová media nezveřejňují informace, které se nehodí do obrazu chudáků uprchlíků. Obě možnosti jsou otevřené.

Takže se budeme muset obrátit na další zdroje.

Turecko vyhrožuje Evropě: Do půl roku vás proud emigrantů smete z povrchu (Zpravodajství FTV Prima 24.7.2020). Tak tady už by se snad dalo mluvit o invazi.

Ani v této chvíli nebudeme smět věci nazývat pravými jmény?

A uvědomují si nasazovatelé náhubků, že tímto vychovávají společnost k pokrytectví, a co je horší, ke zbabělosti?

Dnes už asi ani ten nejzarytější stoupenec myšlenky “uprchlíci vítejte” nebude tvrdit, že by migranti překypovali vděčností ke svým hostitelům. Násilí a projevy nenávisti vůči původnímu obyvatelstvu jsou takřka na denním pořádku. Migranti zjevně nestojí o začlenění se do společnosti, ale naopak vytváří v hostitelských zemích svá vlastní území, s vlastními pravidly a vlastním zákonem. Lze to nazvat invazí? Pro starousedlíky žádný med, proto se raději stěhují jinam. Dobro pro jedny se stalo zlem pro druhé.

Vypadá to, že západní Evropa se pod náporem islámu rozkládá zevnitř. Jako by už nebyla schopna přiměřeně reagovat na vývoj situace.

Jeden případ za všechny: (Neviditelnypes.lidovky.cz, 7.5. 2020) V roce 2017 zavraždil Kobili Traoré starou dámu, Židovku Sarah Hallini. Předtím ji bestiálně mučil, předčítal úryvky z Koránu a vyřvával Alláhu Akbar. Slyšeli to sousedi a zavolali policii. Policie zůstala stát za dveřmi, odkud se ozýval nářek mučené ženy a výkřiky vraha. Místo, aby policisté vykopli dveře a zasáhli, tak utekli do přízemí, kde čekali na posily. V dřívějších dobách by proběhl okamžitý zásah s náležitou tvrdostí. Bránila tentokrát policii okolnost, že pachatel je muslim, nebo to byla jen obyčejná zbabělost?

Případ se u soudu táhl dva roky. Rozsudek, odvolání atd. Obhajoba argumentovala, že pachatel byl mimo vinou drog. Nakonec odvolací soud vynesl 19. prosince 2019 tento rozsudek: Kobili Traoré „zavraždil úmyslně“ Sarah Halimi a tak spáchal vraždu. Tento soud také uznal „antisemitismus jako přitěžující okolnost,“ ale dodal, že kvůli „dočasně sníženým rozlišovacím schopnostem“ není vrah „trestně odpovědný“, nemůže být souzen a musí být propuštěn.

Právní zástupce rodiny oběti Gilles William Goldnatel řekl, že kdyby vrahem nebyl muslim, tak by byl rozsudek jiný.

Podobné případy následovaly a kolotoč násilí se točí stále dál.

Jsou západoevropští politici tak slepí, hluší a hloupí, aby neviděli, jak se původně dobrý úmysl obrátil proti těm, kteří podávají pomocnou ruku? Co se týká změny názoru vím, o čem mluvím. Ještě v roce 2015 jsem byl také pro přijetí uprchlíků a pro poskytnutí jim veškeré myslitelné pomoci. Pak přišla silvestrovská noc v Kolíně nad Rýnem...a další sled událostí.

Ale abych nevhodil všechny muslimské migranty do jednoho pytle. Muslimští aktivisté před časem svolali právě do Kolína nad Rýnem Pochod proti násilí a terorismu. Kromě dobrého úmyslu, touto výzvou připustili, že mezi muslimskou komunitou a většinovou společností není vše tak úplně v pořádku, jak se nám někteří systémoví ideologové snaží namluvit. Budiž jim za to vzdána čest a chvála. Dorazilo však jen asi tři tisíce lidí, což je vzhledem k počtu muslimů v zemi, kapka v moři. Ale I ta je dobrá. Malá účast byla údajně zapříčiněna nesouhlasem nejvlivnější muslimské organizace v Německu Ditib.

Tímto jsme zase tam, kde předtím.

Vrátím se ještě jednou k rozhodnutí poslanecké sněmovny. Šest poslanců bylo pro vydání Karly Mašíkové k trestnímu stíhání. Osobně mám jiný názor, ale jsem zásadně proti tomu, aby byli vystaveni pronásledování na sociálních sítích a urážkám všeho druhu. Přiznejme jim alespoň, že měli odvahu vyjádřit svůj názor. Na rozdíl od těch dvaadvaceti bez názoru a šestnácti, kteří si přišli do sněmovny jen tak posedět.

Je nejvyšší čas skončit s tichou občanskou válkou, kdy člověk s jiným názorem je nepřítel, kterého je potřeba zadupat do země.

Naivní stanovisko?

Asi ano.

Po verdiktu poslanců se okamžitě ozvaly hlasy, zjevně zklamány tímto výsledkem. Projevily však naději, že Karla Maříková nebude poslankyní navždy a pak by policie přece jen mohla v trestním stíhání pokračovat.

Jejich přání “vyhoďte ji z kola ven” bylo smeteno ze stolu.

Nenásledovala žádná velkorysost, žádné smíření se s "prohrou". Jen tradiční zapšklá malost.

Kdosi řekl (už nevím kdo) “když prohrávám, samozřejmě neříkám, že karty jsou špatně zamíchány.”

Velice inspirující, zvláště pro současnost.

František Kašpárek