Moc bych jim to přál, jenže nemají za sebou masmédia, peníze a zfanatizované pouliční grupy. K nim patří možná i Tomáš Zima, který občas na manifestacích vykřikuje: „Bude-li třeba, sejdeme se znova.“ Parlamentní demokracie je pro tohoto zavalitého mužíka v rektorském šarlatu asi překonaná věc. Pokud si takto počíná i v akademickém senátu UK, pak to musí být docela zajímavé.
Novodobé tendence
Nelze si myslet, že by převodní páka Pittsburských bankovních kruhů, tj. TGM, měl větší vliv na (náladu a zabezpečení našich legií v Rusku), než přímý účastník bojů Jaroslav Hašek. Jinými slovy, oba dva byli humoristé, Jaroslav Hašek se však uměl smát. Zatímco musel v těžké době makat, aby se uživil jako novinář, tak sebestředný TGM režíroval představení pro veřejnost.
Každý, kdo neztratil víru ve vlastní rozum a myšlenkově nezcepeněl, poměřuje situace a události svou matricí, která vznikla rodovou genetikou, zkušenostním polem jeho bytí a idiomem daného času.
Rozhodně se dnes v ČR nevyplatí vystoupit s odlišným názorem na veřejnosti, třeba v otevřeném diskursu, protože ten je dlouho přesměrován na politicko/privatizační Havlovský suterén, pražské kavárny a neziskovek. Příklad vystoupení prof. Piťhy je nesmazatelným důkazem.
A tak populárně řečeno (abych i já tomu trochu rozuměl), může to být příklon k jistému druhu moderování. Jenže kým? Někdo může vsadit na Michala Viewegha, jiný na konstruktivně/destruktivní think-tank Institutu Václava Klause, který je údajně v jádru veden pocitem uchování osobního a rodového vlivu, v pozadí prý s 11 miliardami USD.
To jsem se dozvěděl od levicově orientovaného bývalého zaměstnance Nové hutě KG v ostravském hypermarketu. Ten pracoval na středním stupni řízení a ještě dnes se zajímá o realitu a nepřipadá mu to v ČR a v Moravskoslezském kraji perspektivní. Myslel tím především vztahy mezi lidmi a permanentní vykrádání státního a obecních rozpočtů, zejména statutárních měst.
STÁT = špatný hospodář
Toto heslo bylo v 90letech používáno jako beranidlo do hradeb reálného socialismu. Tehdy byly prosperující podniky, vlajkové lodě státu, převáděny administrativně do červených čísel. Načež byly „zachráněny“ západním investorským kapitálem za zlomkovou cenu. Když se podíváme, kdo byli strůjci tohoto kolaborantského procesu, tak zde najdeme exponenty z Prognostického ústavu. Zdá se, že i Tomáš Ježek to časem pochopil a přiznal. Bohužel personální rezidua existují dodnes a kalí vodu klacíky svých kontaktů (deep state). Vladimír Dlouhý by to uměl exaktně pojmenovat. Ostatně měl vždy náskok, když za totality volně vystudoval v Západní Evropě. Jen závistivý člověk by dnes řekl: „Každému z nich 20 let těžkého žaláře, bez možnosti předčasného propuštění.“
A byly by jich stovky. Ober/vachmajstra by jim v českém vězeňství mohl dělat při mimotarifním platu David Rath. Kdo by prošel jeho disciplinací, tak by na nové krádeže ani nepomyslel, profit z těch starých (vč. úroků) by vrátil. Státní rozpočet by nebyl deficitní, státní dluh by byl umazán až by se Italové, Řekové a Francouzi učili k nám jezdit, podobně jako kdysi exkurse do Slušovic. A také dobráček Makaron by nevnucoval České republice euro, stejně jako nepodařená dcera jistého evangelického faráře. Soudruh Timmermans to také nepříliš vtipně zkoušel před časem.
Mýty se boří, i ten o TGM
Mýty už nefungují, jsou to jen myšlenkové trosky model pro lidi z jeskyní, jen někdy to „sjede“ na setrvačnost kolektivního nevědomí. Zkusme si to ověřit. Mýtus o sv. Václavovi vévodovi České země, který v čase nejhorším vyjede v čele blanických rytířů na pomoc svému národu.
Tak zaprvé sv. Václav byl do pověsti namontován později. Také se neví, zda byl nábožný nebo prostopášný? Kolikrát už vyjel na čele „svých“ vojů? Bylo to v roce 1938, 1948 a v roce 1989, který byl původně projektován na 1988…?
Takže stále platí slova básně, jejíž nadpis je delší jak samotný text. 1618, … 1938, 1948, 1968, 1988 Čas oponou trhnul, kdo rozum měl, ten zdrhnul…
Poté, co se neosvědčil sv. Václav, tak je třeba navrhnout nového vojevůdce, jinak by naše minulost, ba i současnost připomínala shora dolů roztrženou oponu v Národním divadle. Já bych plédoval (přes výhrady) za TGM, v USA se naučil jezdit na koni, tak snad mu Blaničtí otevřou dveře do maštale. Dál bude záležet na jeho výkonech a služebním postupu. Jak vidno, už žádná protekce bankéřů.
Dodatkem, tehdy se ještě ve Švýcarsku a poté v Lánech bojovalo za Prahu. S tím by se měl dokonale seznámit prezident z vysočinského rybníčku, dnes už z akvária, Miloš Zeman. Pomalu se přestávám divit názorům mistra Johna Boka. Idoly s prošlou záruční lhůtou by neměly intoxikovat veřejné záležitosti. Jeho výpady vůči novinářům a některým politikům jsou takového rázu, že by měl dostat guvernantku. Nejlépe Miroslavu Němcovou, ta alespoň ví, kdy setrvat a kdy odejít ze scény.
Poznámka; článek jsem sepisoval v depresi z oslav.
František Kuba
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
