Moc bych jim to přál, jenže nemají za sebou masmédia, peníze a zfanatizované pouliční grupy. K nim patří možná i Tomáš Zima, který občas na manifestacích vykřikuje: „Bude-li třeba, sejdeme se znova.“ Parlamentní demokracie je pro tohoto zavalitého mužíka v rektorském šarlatu asi překonaná věc. Pokud si takto počíná i v akademickém senátu UK, pak to musí být docela zajímavé.

Novodobé tendence

Nelze si myslet, že by převodní páka Pittsburských bankovních kruhů, tj. TGM, měl větší vliv na (náladu a zabezpečení našich legií v Rusku), než přímý účastník bojů Jaroslav Hašek. Jinými slovy, oba dva byli humoristé, Jaroslav Hašek se však uměl smát. Zatímco musel v těžké době makat, aby se uživil jako novinář, tak sebestředný TGM režíroval představení pro veřejnost.
Každý, kdo neztratil víru ve vlastní rozum a myšlenkově nezcepeněl, poměřuje situace a události svou matricí, která vznikla rodovou genetikou, zkušenostním polem jeho bytí a idiomem daného času.

Rozhodně se dnes v ČR nevyplatí vystoupit s odlišným názorem na veřejnosti, třeba v otevřeném diskursu, protože ten je dlouho přesměrován na politicko/privatizační Havlovský suterén, pražské kavárny a neziskovek. Příklad vystoupení prof. Piťhy je nesmazatelným důkazem.

A tak populárně řečeno (abych i já tomu trochu rozuměl), může to být příklon k jistému druhu moderování. Jenže kým? Někdo může vsadit na Michala Viewegha, jiný na konstruktivně/destruktivní think-tank Institutu Václava Klause, který je údajně v jádru veden pocitem uchování osobního a rodového vlivu, v pozadí prý s 11 miliardami USD.
To jsem se dozvěděl od levicově orientovaného bývalého zaměstnance Nové hutě KG v ostravském hypermarketu. Ten pracoval na středním stupni řízení a ještě dnes se zajímá o realitu a nepřipadá mu to v ČR a v Moravskoslezském kraji perspektivní.   Myslel tím především vztahy mezi lidmi a permanentní vykrádání státního a obecních rozpočtů, zejména statutárních měst.