Je nejspíše škoda, že shora uvedený článek, zejména v České republice, v době tvrdých restitucí, ne/nastartoval intelektuální diskurs, protože skrývá řadu námětů, které u nás nebyly obnaženy a tak ani řešeny. Kdo všechno má dnes v České republice existenční strach, kdo má naopak skutečnou moc?
Ale zpátky do úvodu. „V Latinské Americe, i u nás, jakoby to vše začalo a tím i skončilo tím, že prezident Bolívie Evo Morales se zachoval nemorálně a levicově ideologicky, když obdaroval dřevěnou replikou (Kristus ukřižovaný na srpu a kladivu) muže jménem Jorge Maria Bergoglia, zároveň tak papeže Františka. Jenže tak jednoduché to ale není a nikdy nebude.
I jako nepozorného čtenáře mne zaujaly některé pasáže daného článku svojí banalitou. Mimo jiné se zde říká, že papež František požádal při návštěvě Bolívie o odpuštění za minulé zločiny vůči původnímu obyvatelstvu Ameriky. Řekl: „S lítostí vám říkám: mnoho závažných hříchů bylo ve jménu boha spácháno na původních národech Ameriky. Pokorně prosím o odpuštění nejen za zločiny samotné církve, ale také za zločiny spáchané vůči původním obyvatelům během takzvaného dobývání Ameriky," řekl ve čtvrtek během světového setkání hnutí reprezentujících chudé lidi v bolivijském Santa Cruzu.
„Uvědomujeme si, že něco není v pořádku se světem, když je tolik rolníků bez půdy, tak mnoho rodin bez domova, tolik dělníků bez práv, tak moc lidí, jejichž důstojnost není respektována? Pokud je tomu tak, potom trvám na tom, abychom se nebáli říci: chceme změnu, reálnou změnu, strukturální změnu. Tento systém je neúnosný," dodal.
Jenže řeči se vedou, zatímco Amazonka a Orinoko špiní oceán. Zdá se, že Františkova omluva nevrátí životy mnoha milionům zavražděných a umučených otroků ve Střední a Jižní Americe v rámci sociálních projektů jejich katolických panstev Španělska a Portugalska.
Jedno podstatné by se nicméně zlepšit dalo. Kdyby se totiž římskokatolická církev podělila o své velmi problematicky získané obrovské poklady (cenné kovy, pozemky, domy a další aktiva) s potomky postižených. Avšak žádná ze světových agentur nepřinesla zprávu, že galeony naložené zlatem a stříbrem plují z Evropy, nazpět do Jižní Ameriky. Takže, zjevně nejbohatší církev, opět připomíná kudlanku nábožnou. U nás je přímá možnost seznámení na Pálavě.
Latinská Amerika byla rabována vojsky jejich veličenstev a podrobována misionáři, kteří ze svých sídel šířili novou víru ukřižovaného Krista. Zanikly tak mnohé jazyky, nástroje, čelenky, ozdoby, zvyky a identita vznikající dlouhá tisíciletí. Totemová zvířata, jako jaguár, anakonda, krokodýl a další najednou byly zbytečné a hříšné. Úcta k přírodě a předkům stále více zakrňovala, živoucí mýty a rituály se staly „nepohodlnými".
Řada autorů tvrdí, že základ bohatství Vatikánu má zejména historickou povahu. K tomu bohužel patří i prolévaná krev otroků. Je dostatečně známo, že papež Mikuláš V. legitimoval obchod s otroky bullou Divino amore communiti (Z božské lásky ke společenství) dne 18. června 1452. Tímto byl obchod s otroky legální a tehdejším aktérům nečinil výčitky svědomí. Sám Papež Řehoř I. měl stovky otroků a souhlasil se zákony, které zabraňovaly otrokům, aby se ženili a považovali se za svobodné křesťany. Otrok byl považován za dobytek, byl „církevním statkem" a byl neprodejný. Církev jim zakázala dělat testamenty. Při jejich smrti připadl majetek církvi. Vatikán zrušil otroctví až mezi posledními státy.
V protestantismu se postupovalo podobně, poté, co Luther teologicky zdůvodnil poddanství a otroctví. Až do 19. století provozovaly i evangelické státy obchod s otroky s povolením misionářů. Aktivity Cecila Rhodese byly mnohokrát popsány. Přitom, jak často byl vídán s Biblí v ruce. Slovo Boží nebo nebezpečný nástroj člověka?
Proč je tak důležitá Jižní a Střední Amerika? Zaprvé počtem věřících katolíků a také způsobem jejich víry. Dovolím si ocitovat Hanse Künga Po stopách světových náboženství (2006 s. 221). „Lidé tady prostě identifikují křesťanství se svým duchovním vůdcem, jezuitou Otcem Danielem Sanchezem. Už patnáct let se tento muž zajímá o všechny tělesné a duchovní potřeby svěřených lidí. V poslední době, kdy je absolutní nedostatek kněží, tu od základů vybudoval živé společenství, kde je celá řada malých týmů majících na starosti bohoslužby, zpěv, katechezi, pomoc sousedům atd. V nesčetných slumech a vesnicích Latinské Ameriky není církev „svatou vrchností", hierarchií, ale společenstvím věřících, lidovou církví, iglesia popular." Teologie osvobození nevznikla v Latinské Americe náhodou.
Co papež František neřekl? Neřekl, kdo jsou ti, kdo mají strukturální změny na tomto světadílu nastartovat, rozvinout a dovést do konce. Neřekl také, kdo to vše zaplatí. Kromě omluvy, sdělil pouze veřejná tajemství, že rolníci nemají půdu, četné rodiny jsou bez domova, mnoho lidí je bez práv a bez práce. Dokonce i mizerné práce je nedostatek.
Tento papež rovněž neřekl, že dnešní Vatikán je přímo spoluodpovědný za stav tohoto světa, že on sám je státem a aktérem aktivně vstupujícím do procesů světového bankovnictví, vztahů Trans National Corporation a že i on je současně obrovskou globální organizací.
Až v roce 1838 odstranil tento svébytný ministát otroctví, byl ostatně jedním z posledních. Avšak zdaleka nejen to. Katolický teolog Leonardo Boff považuje dobytí Ameriky, převážně katolíky, za největší genocidu všech dob. Za přibližně 150 let tak přišlo o život 100 milionů lidí.
Vraťme na chvíli k našim záležitostem, jež provázejí restituce. I u nás mění vzácná díla své majitele. Madona z Veveří, státu už nevěří! První kolo restitučního sporu Národní galerie prohrála. Právní zástupci církve však mají v šuplících další a další nároky...
Třeba by dnes právě Josef Lada prohlásil: „Čiň čertu dobře, peklem se ti odslouží!" A nakreslil to na bilboard. Jak dobře známo, čert na sebe může brát různé podoby a nemusí to být jen havran nebo had z ráje restitucí. Vědí to Bendové a jim podobní? Nebo jsou z té dobroty, která je obklopuje, již zcela okoralí?
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
