Vynechávám otázky a odpovědi z úvodu a středu tohoto náročného dialogu, který někomu možná připomene delší cestu Saharou bez vody, bez vína, i bez buzoly. Zdá se, že oba tito intelektuálové ponechali velbloudy v oáze kognice, to proto, aby je svým pomalým tempem nezdržovali. A protože dnes téměř všichni někam spěcháme, a máme tento sugestivní pohled (z psycho/laboratoří nadnárodních firem), už impregnován do nevědomí, tak se zaměřím, s laskavým přivolením čtenáře, jen na dvě poslední otázky a odpovědi z uvedeného dialogu.

A tak redaktor M. R. praví: Proč se vůbec tolik ve společnosti bavíme o krizi demokracie, když vlastně funguje? Ať se nám to líbí či nelíbí, brexit si vybrala většina lidí, stejně tak Miloše Zemana… Volitelský systém v USA umožnil zvolení Trumpa. U nás antisystémového Babiše, jenž má střety zájmů i média. Kde jsou ty hrozby? 

J. Š. Ohrožení demokracie vidím v destrukci zavedeného stranického systému. Tyto mainstreamové struktury korodují a jsou nahrazovány účelovými politickými subjekty, jež v podstatě vznikají jako podnikatelské projekty. Získávají sice momentální popularitu, ale nemají jasně profilovaný ideový program. Třeba u hnutí ANO si nejsem jist, jestli je levicové nebo pravicové, pokud zvolím tradiční škálu. Babiš získává hlasy ze všech stran, dokonce i z KSČM… V tom je i riziko, protože přestává být zřejmé, kdo za koho a za co vlastně „kope“.

Komentář autora příspěvku. Historik Jaroslav Šebek je zajisté vzdělaný člověk a na svých pouze 46 let toho dokázal jistě hodně. Koneckonců se před časem i řádně habilitoval. Na druhé straně je jen člověkem, což je dobře. Zkusme uvěřit, že i on nebyl obětován v akademickém rituálu sociálním bublinám, před kterými chce varovat! Snažil jsem se být vůči němu den za dnem empatický, ale moc se mi to nedařilo.

Jak známo, tak i velký Jürgen Habermas (dále J. H.) je ve své analytické úplnosti k termínu demokracie velmi opatrný. Jako laik se domnívám, že jeho dělení na ekonomické krize, krize racionality, legitimity a motivace vytvářejí východiska k teorémům, které se různým badatelům mohou jevit jako zásadní, a možná dokonce jsou… (mírně uprav.  s. 68)