Původně jsem, na jeho řádky, nechtěl reagovat. Nicméně ve stejném periodiku byl publikován také článek Lékařky nerozpoznaly infarkt. Za smrt pacienta je soudí (25. května). 

Tady jsem si asi uvědomil, že máme lékaře (těch je spíše málo) a pak doktory, od kterých by Hippokrates křečovitě stahoval i jen svůj stín.

Nechci po panu Holubářovi, ani po jiných, aby zdůvodňovali, proč to pozdní prozření a vychýlení od oboru směrem do politiky? Patrně to bude tím, že jejich pacienti dost rezolutně trvali na tom, že lidé tak schopní zvládnou tyto dva téměř protichůdné obory, zejména, co se týká etiky.

Znal jsem před pár lety jednu doktorku (ODS), která pravidelně nebyla v práci v pátek. Na sekretariátu starosty mi tehdy řekli, že si paní doktorka musí udržovat odbornost a rada obvodu nic nenamítá… Jen mi přišlo na mysl, zda tu cca pětinu platu věnuje na charitativní účely? Při její (snad až letargii) nehrozilo, že by tu ztrátu napracovala přes týden, nebo dokonce o víkendu. 

Pokud si ještě dnes někdo vzpomene na případ jistého neurochirurga z ministerstva obrany, který zde zastával čelné funkce, tak bude mít také o čem přemýšlet.