Drnčí mi z toho hlava, jak se ve všech společnostech, kam teď přijdu, omílá do vysílení mantra Zeman – Babiš – Sobotka – Kajínek. O nich, s dovolením, psát nehodlám. Jenom šťouchnu milého kamaráda Adama Černého, předsedu Syndikátu novinářů ČR, s nímž chodíme na víno do jedné lumpen/kavárny s další patologickou sedlinou, kterou je potřeba zlikvidovat, že zbaběle mlčí nad posledními neskutečnými výroky o naší profesi od jednoho progresivního paralytika z Hradu, který si v Číně v tomhle směru zanotoval s Vladimírem Putinem…, kde se nepohodlní žurnalisté vraždí průběžně.

„Bonmot“ našeho pana presidenta „mezi dveřmi“, nevyzněl diplomaticky, lze ovšem zaznamenat, že Vladimír V. Putin korigoval sdělení svojí následnou reakcí. Pan Rejžek ovšem klade oba výroky do jedné roviny, což je v poloze škodolibého kutnohorského permoníka v červeném kabátku.

A zde, s dovolením, ještě jedno jan/rejžkovo připodobnění. Kéž by si Syndikát vzal příklad z Českého centra mezinárodního PEN Klubu, který jmény Jiřího Dědečka, Ivana Klímy, Jiřiny Šiklové či Radkina Honzáka okamžitě reagoval na poslední drzé sprosťárny lukoilidního nemocného alkoholika!

Abychom se při zběžném čtení nedopustili omylu. „Diagnóza“ pro Miloše Zemana nepramení ze šetření psychiatra MUDr. Radkina Honzáka, CSc., ale z recepisu (LN 18. května) „bulvárníka“ s iniciálami J. R. To, ovšem zcela odpovídá 4. cenové skupině Pražské kavárny.

V dalším povídání o politické situaci u nás a ve světě dává pan Rejžek na zadek své residuální inteligenci, a zdá se, že vůbec nemusí hledat trestající nástroj. Obrazně řečeno, s jistotou kráčí do zahradního domku, k dobře promaštěnému býkovci, a potom transcenduje… Neklidné spaní na břiše, je jen malé nepohodlí, které bylo vykoupeno předchozí extází.