V zásadě se Šebek děsí míry narůstající iracionality a agresivity, společenské klima mu připomíná dobu před nástupem fašismu. Nenávist ze sociálních sítí se prý může přenést do reálu. Podobně uvažuje i premiér Bohuslav Sobotka nebo vicepremiér Pavel Bělobrádek.
Právě zmíněný historik je také Bělobrádkovým poradcem pro oblast společenských věd. Uspořádal i setkání předsedy Akademie věd s politickou špičkou a patří k akademikům, kteří podepsali Výzvu vědců proti strachu a lhostejnosti. Výzva má údajně být jakýmsi iniciačním krokem.
A historik Šebek kráčí, na své (snad ne bludné pouti), ještě dále, když říká: „Akademici musejí dávat najevo, že mají zájem o to, co se děje. Je třeba opustit laboratoře a kanceláře a jít do společenských diskusí, které by se měly racionalizovat.“ Svoji představu dále upřesňuje, když uvádí Senát jako vhodnou půdu pro seriózní diskuse o vztahu k islámu, k národní identitě, duchovním hodnotám i vizím naší společnosti.
Nu což, v takových diskusích se může objevit cokoli „seriózního“, jen aby to nebylo nabádání druhu prof. Tomáše Halíka. Novodobí misionáři prostě už netáhnou, spíše otravují, ukrádají čtenářům a posluchačům čas a vitalitu. V jeho případě nelze ani vyloučit hutně sycenou transcendenci, přetavenou do slitiny „morálky pro všechny neználky“.
Pro běžného člověka je však důležitější, vysoko nad každou odtažitou akademickou diskusi, jaký má kdo příjem, jaké má bydlení a co si může z regálu v hypermarketu přemístit do svého spotřebního koše, a to bez problémů při placení. Navíc, akademici jsou obvykle solidně zajištěni, a tudíž vyprávějí nikoli „univerzální pravdy“, ale své pravdy: z hlediska příjmů, sociálních vztahů, tedy i společenského statusu, a své perspektivy.
A tak ani běžný občan nemusí, ba nemá poslouchat nabádání Templetonů v různých fyzických podobách, ale přečíst si něco, co ho oslovuje, zajít třeba do galerie nebo raději do přírody.
Přirozeně, že z této signifikantní velké plachty na trávu, musíme s velkou úctou vyjmout přežvykující lokální a celostátní elity! A to proto, že pro nás obyčejné voliče se zase bude jednat o intenzifikované PŠM, tedy Politické školení mužstva prostřednictvím veřejných a soukromých médií. Naopak, členové obou komor Parlamentu ČR budou, za naše prostředky, vzděláváni jistě nadstandardně a ke své spokojenosti.
Aby se to vše, dosažené po Listopadu, jaksi nezvrtlo, tak pro jistotu už dávno sedí bataliony oficiálních hackerů doma i v zahraničí. V ČR je navíc k dispozici Ústav pro studium totalitních režimů, tedy státní instituce s intervalovým působením mezi lety 1938 až 1989. Také Člověk v tísni nezahálí a u příležitosti migrační krize snad i slíbil, že bude sledovat weby prudičů. Jinými slovy, bude přivádět do tísně jiné lidi. Pro daňové poplatníky a lidi s názorem je to jistě dobrá služba.
Lze se tedy naprosto legálně ptát: „Co nechtějí naše elity slyšet a vidět?“ Domnívám se, že nechtějí vnímat každodenní realitu (realitu těch druhých, dočasně ovládaných). Takže než budou různí agitátoři zase hovořit o fašizaci, tak by se měli zaměřit na aktuální historii, to je především na posledních 25 let.
Domnívám se, že bude nanejvýš poctivé, když „stát“ (to je my všichni) vytvoří při Ústavu pro studium totalitních režimů novou divizi s názvem Ludvík Vaculík. Bude se jednat o důležitou infrastrukturu a subkulturu, která by konečně sledovala to, co nás doopravdy zajímá, a z čeho je možno ještě mít užitek v dnešním turbulentním světě. Byl by to jakýsi „Ústav pro výzkum destruktivních společenských procesů“.
Ten se může zabývat privatizacemi v průmyslu, likvidační fází našeho zemědělství, úbytkem půdního fondu, předáním bankovního sektoru do rukou Rakušanů, Francouzů ad. Jistě neopomine desítky miliard „privatizovaných“ z Armády ČR (od bojových útvarů, přes opravárenské závody až po sklady), dále třeba tím, jak to bylo náramně vymyšleno s exekutory a jejich pravomocemi, tím, jak to bylo vymyšleno s likvidátory podniků apod.
V domovské organizaci samotného pana Šebka se jistě najde dost námětů ke zjištěním, kde se vytratily z fondu budovy, laboratoře a zařízení Akademie věd ČR, a tento skromný výčet by se dal jistě rozšířit. Dříve o tom psal např. Boris Valníček, tato dokumentovaná i narativní historie bude zajisté vítaným pramenem.
Dalším výchozím pramenem by mohl být materiál Ondřeje Slačálka Český antikomunismus jako pokus o obnovu hegemonie (BL 22. 6. 2009). Ještě dalším, opravdu velkým zdrojem poznání a referencí pro orgány činné v trestním řízení by byly kauzy, které dříve zaznamenala investigativní novinářka Jana Lorencová, nyní poslankyně PS ČR (hnutí ANO).
Je přirozené, že už projekt výzkumné divize s názvem Ludvík Vaculík by se setkal s krajní nepřízní sovudobých českých elit, mužů a žen ze struktur Economic Hit Man (viz pozn.) a dalších šedých centrál moci. Proto lze za sídlo nezávislé divize zcela logicky navrhnout již transformované (asi nevratně nihilizované) Ostravsko (viz OKD, Vítkovice, Nová huť KG aj.). Sídlem této struktury by mohla být Vysoká škola báňská TU, kde je superpočítač, který se bude k modelování procesů a jejich následků velmi hodit.
Komu se to zdá scestné, tak by si mohl vzpomenout na sliby Ing. Martina Římana (ODS), který před jedněmi volbami sliboval přemístění několika ministerstev právě do Ostravy. Minimálně pak rezort průmyslu, takže, jak vidíme i zde je vůči Ostravsku další jeden politicko-společenský dluh stověžaté Prahy.
Ale vraťme se ještě k úvodním odstavcům. Co vede k narůstání agresivity? Domnívám se, že je to v ČR anomie. Vezměme si do rukou třeba článek Bohumila Kartouse z Britských listů Bude-li anomie, bude bezdomovectví (26. 11. 2014). Později tentýž Zásadní trhliny v liberální demokracii (7. 5. 2015).
Anebo Historie se opakuje. Stát zaplatí za špatné úvěry. Autor Jan Žižka v Lidových novinách (20. 5. 2014) mimo jiné uvádí, že vláda zváží vytvoření nové konsolidační banky, do níž by převedla problematické úvěry na podporu exportu. Státu hrozí miliardové ztráty. Tato znepokojivá zjištění podepírá i sloupek LN Martina Zvěřiny. Více než ilustrativní je dotaz sloupkaře: „Nyní (proč až teď?) banka pracuje v souladu s mezinárodními bankovními standardy a některé případy z minula řeší policie.“
O sporných přesunech majetku Ministerstva průmyslu a obchodu hovoří dva články Jakuba Svobody z 3. dubna 2015 v deníku Právo. V tom prvním se lze dozvědět, že podle náměstka Ministerstva financí Ondřeje Závodského MPO obcházelo zákon. Takže minimálně několik let byla praxe, která umožňovala převádět majetek z likvidovaných státních podniků a prakticky nepozorovaně jej prodávat mimo veřejné dražby.
Když k tomu přidáme pozorné čtení Lukáše Jelínka „Zákon proti šíbrům“ (Právo 3. dubna 2015), pak nám neunikne, že stát vlastní 102 podniků s ročním obratem přes 563 miliard korun. Jelínek je názoru, že s takovýmto nástrojem již jde dělat kousky! Obsazování orgánů státních firem tedy skutečně není podružná záležitost…
A pokud ještě někdo má vnitřní sílu podívat se na internet, přesněji na www.verejnydluh.cz, pak výzvy angažovaných vědců dostanou zcela jinou kulturu a zabarvení. Co dodat na závěr?
Snad jen to, že vědce – Mesiáše snad ani nepotřebujeme v nových rolích, dokonce si někdo může myslet, že rafinovaně překážejí skutečnému rozvoji společenských vztahů.
Poznámka:
V listopadu 2009 vyšel na slovenském serveru (dolezite.sk) článek pod názvem Zpověď ekonomického vraha z pera Petera Kovaľa. Ten odkazuje na to, že v roce 2004 vyšla kniha Johna Perkinse, předního odborníka mezinárodní consultingové firmy Chas. T. Main, s názvem Zpověď ekonomického nájemního vraha. V ní se Perkins přiznal, že po řadu let byl takzvaný Economic Hit Man působící pod rouškou mezinárodních finančních struktur.
Tento trend se nyní úspěšně snaží zvrátit státy BRICS, zejména Čína a Rusko zakládáním investičních bank a třeba i kopírováním struktur těch, co jsou prokazatelně úspěšné. Rovněž jde o vytěsnění dolaru coby světového platidla a rezervní měny.
Jak na to bude reagovat „naše“ vládnoucí třída, je poněkud nejasné, vždyť se problematicky vyvíjejí i projekty a čerpání z EU a zákonné normy související s rychlým internetem na úrovni 21. století. Takže Mládek nebo Chovanec, a v jakém poměru?
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
