Jen nenapravitelný cynik by mohl z letošních 16,5 procenta vyvozovat, že zájem o Senát „chytá vítr do plachet“, naopak, bije se se silným protivětrem nezájmu občanských mas. Přispěl k tomu i normalizační komunista Štěch, známý kladeč věnců. Kéž by už je položil i sobě, šel bych mu přerovnat stuhy, jak to dnešní političtí šibalové dělají.

Z Ostravské reality čerpám text bilbordu na křižovatce ulice Dr. Martínka v Ostravě-Hrabůvce: Dost bylo kompromisů! Volte jistotu. Právě to ze sebe nedávno vypravil unter/kandidát na senátora Jiří Paroubek, člověk se zajímavým osobnostním i politickým profilem. Skončil hluboko v poli poražených.

Jeho nabídky byly pro veřejnost omšelé. Jedni politici lákají voliče na jistotu, jiní politici lákají voliče na změnu! Takže do myšlení běžného člověka se vkrádá myšlenka typu: Zvolím-li takzvanou jistotu, tak kde je Ta moje? Když zvolím změnu, nebude situace horší, než ta včera?

A možná si odplivne, když předtím aspoň periferně zjistí, že ho někdo politicky a společensky nezúčastněný právě nemíjí.

Nemálo se toho naplácalo ve veřejném prostoru, při imbec/tvrzeních v minulých letech, že Senát je pojistkou demokracie. Jak jsme mohli bez této „zásadní pojistky“ existovat čtyři roky po rozdělení společného státu? Také se vůbec nehovoří o tom, že Slovenská republika je demokratický stát – a má jen jednokomorový Parlament…