Odrazovým můstkem pro pár sdělení o současné ČSSD a jejím předsedovi se může klidně stát dialog Karoliny Brožové, věcně pojato Sobotka: Chci silný mandát, abych mohl zůstat premiérem (Právo 4. – 5. března).
Otázky redaktorky vyplývají z politického provozu sociální demokracie a kontextu událostí, které zahalily dýmem bramborové natě sotva druhořadého politika. Poměrně často se lze, v jeho případě, setkat v komentářích s příměry: jako muž bez názoru, muž bez tváře. A hle, on ten názor má, …chce silný mandát! Těžko říci, kdo mu tuhle myšlenku naindukoval. Buvol od mudrce Lao´c, to asi nebyl. Ten se bez pochyb pohybuje ve vyšším myšlenkovém médiu.
Takže na základě čeho, toto (v zásadě) ultimátum? Pokud tedy budeme hledat jádro tohoto sdělení a vyškrtáme Sobotkova klišé, tak to věcné zůstane u Karoliny Brožové. Ta se s Bohoušem nemazlí a hned v druhé otázce razantně vypálí: Možná by váš odchod pomohl ČSSD ve sněmovních volbách na podzim a zvedl straně preference. To by zvedlo i záznamník.
Náš (sebou nominovaný) premiant reaguje naprosto hodnověrně: Soc. dem. Je demokratická strana. Lidé mají právo říci svůj názor a uplatnit ho v tajném hlasování. Sjezd rozhodne, kdo povede ČSSD další dva roky. Nemám žádného vyzyvatele…
O důkladně osvojené demokracii nemůže být nejmenších pochyb. Sobotka tak bude 10. března připomínat atleta, který poběží po oválu jednání sám a sám, jeho soupeřem bude jen a jen čas. Ten mu měří stopky z jedné renomované advokátní kanceláře.
A jako tuplovaný demokrat dále (v téže odpovědi na otázku) praví: … Udělal jsem celou řadu kroků, které dávají sociální demokracii z programového hlediska jasnější tvář. Myslím, že jsem dostal věci do pohybu,… Že by tady konečně probleskla pravda? Jenže, jak známo, tak pohyb nebývá jen dopředný a o to tady celé tři roky v jeho funkci nominálního premiéra šlo. Kdo by v tom hledal manipulace grémia, krajských kmotrů nebo grup z Velkého churalu ÚVV (200 členů), ten by možná něco našel.
Je Sobotka lídr?
Ví se, že současný premiér a včerejší ministr financí, bez ohledu na Miroslava Kalouska, byl asi nejlepší resortní ministr, kterého česká kotlina kdy nosila. Jen člověk nerudný by rozebíral OKD a tehdejší zadání pro znalce. Nejlépe by to mohl postihnout think-tank Václava Klause, jak se lze domnívat.
Pokud by se někdo podíval na dřívější personální dekrety B. S. a následná loučení nadekretovaných osob s veřejným prostorem, tak by musel probrat a zohlednit příslušné kroky, při kterých vstávají vlasy na hlavě, tedy jen některým. Pana premiéra vylučuji – pro náhlý nával úcty k němu. Proč musel odejít Svatopluk Němeček, Jiří Dienstbier, Jan Mládek, ba i ke všem všude loajální státní tajemník Tomáš Prouza?
Ano, ke každému lze dohledat několik odstavců zdůvodnění, a ta jsou někdy tak zásadní, že vzniká zpětná otázka – Jak se dotyčný vůbec mohl ocitnout ve funkci? Zde bych vyňal, nic mi v tom nebrání, právě jen Svatopluka Němečka, dříve též okresního zdravotního radu z Bohumína, člověka nejen odborně zdatného, ale také člověka s dobrým komunikačním spektrem. Nechci spekulovat, zda ho „sundaly“ zájmy soukromých reprodukčních klinik, od toho jsou tu jiní.
Má se za to, v části veřejnosti, že pan Sobotka nemůže, při své nesporné pracovitosti, být konfliktní, jako by byl člověkem bohoslužebného či politického rituálu, nejspíš obojího. Ale to by mohl být pro občany (voliče) vražený mix. Zde, když budeme rozebírat církevní restituce, které okolní státy v míře nepoznané nepoznaly. Též následné žaloby byly oslavou Krista spasitele.
Dotyčný elegán z Moravy také nesedl řadě novinářů, a nehledejme za tím jen jistého miliardáře. István Léko je šéfredaktorem LN, což je známo. Ve své LÉKÁRNĚ dne 13. ledna zveřejnil článek s názvem Lež umí strašně rychle utíkat. Následně jen motto, článek lze dohledat, Schůzka pana Bureše s panem Pokorným vůbec neměla být, ale když už byla, nemělo by se o ní lhát.
Také zkušená redaktorka Zuzana Kubátová (MF DNES) se, ve čtvrtek 16. února, divila sektorové dani, která odlivu kapitálu nepomůže, která nemá šanci projít, a která nemá šanci promítnout se do reality. A přidává větu z kategorie velkých a zcela názorných: Skutečné recepty na udržení peněz doma však nikdo nehledá.
Kdo si našel kousek času na čtení a provedl byť letmou analýzu z třetí dekády února v E15, tak se mohl seznámit s titulky jako: E-shopy rozebírají české sklady, Partaje ztrácejí členy. Loví mladé, Průmysl bez ministra.
Kdo by přitom vzpomenul také na Amazon v Praze a v Brně, a tím na silné, až macaté, angažmá Bohuslava Sobotky, tak si zároveň musí domyslet, že orné půdy máme nadbytek, sucho známe jen z novin, přičemž naše příroda v podobě fauny a flóry neužitečně přetéká… Je třeba se bránit – za účasti nadnárodních monopolů. Toto Bohuslav Sobotka jedinečně zvládá, jak se domnívám.
Ostatně už nějaký čas probleskují zprávy, že ČSSD nehájí zájmy levo/středových voličů, ale de facto jen svých privatizátorů, jistě jen pomluva! Jak vidno, Sobotka skutečně dal věci do pohybu.
Leden bílý – Bohouš kvílí?
Pokud ještě někdo má odvahu podívat se dozadu, tak možná zavadí v Relaxu LN (7. – 8. ledna) o velmi potřebnou stať Žijí u rodičů, dospět nechtějí. Autorce Zuzaně Daňkové, filozofce a publicistce nejde jen o víření vody. To, co předkládá, si zaslouží pozornost.
Někoho zajisté napadne srovnání podmínek pro založení rodiny za JUDr. Gustáva Husáka, CSc. a Václava Havla, zejména některé chaty jsou v tomto směru výživné. A nejedná se o nepřátele současného režimu, spíš o lidi, co do sociálna vidí. Co o těch dvou doopravdy víme, jeden nebyl kulisák ani filozof, ani „nespoutaný“, tedy člověk asi značně neúplný, nebo ne? Jedno je jisté, pana prezidenta Husáka prostory Hradu neohromily, zůstal svůj. Přesto bych mu rád jeden nedostatek vytkl, po chodbách nejezdil na koloběžce! Vím, zní to jako blbost, a udály se i daleko větší, jenže ne v čase jeho vládnutí. V řadě kontextů (i těch zděděných) se lidem něco dnes nezdá.
Nějak se jim ryzí skvělost, ba jedinečnost pana Sobotky vytrácí. Že by to zase pod tlakem „našich“ vývozců řešil dovozem lidí z kulturně spřízněných okruhů. Zdá se, že už zase nejsou lidi, což věděl už Rudolf Křesťan. A to je něco let.
Něco nehraje! Má-li někdo ještě dnes čas a věří, že ho znalosti z politologie posunou v chápání procesů v ČR a Praze především, tak může sáhnout po monografii Tomáše Jarmary z Ostravy. Její název zní tak nějak blízce Politické strany: institucionalizace, univerzalizace, kartelizace. Vyšla v roce 2013, a v tuto chvíli se zdá, že ani nepotřebujeme více vědět.
Dovětek. Pokud delegáti sociální demokracie v Brně 10. března skutečně dají Sobotkovi silný mandát, tak vyšlou jasný signál pro voliče ve sněmovních volbách! Zejména o tom, že analýza a syntéza veřejnoprávních procesů pro ně nic neznamená. Doplatili bychom na to všichni, co máme měsíčně k dispozici méně jak 110 000 Kč.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
