Odrazovým můstkem pro pár sdělení o současné ČSSD a jejím předsedovi se může klidně stát dialog Karoliny Brožové, věcně pojato Sobotka: Chci silný mandát, abych mohl zůstat premiérem (Právo 4. – 5. března).

Otázky redaktorky vyplývají z politického provozu sociální demokracie a kontextu událostí, které zahalily dýmem bramborové natě sotva druhořadého politika. Poměrně často se lze, v jeho případě, setkat v komentářích s příměry: jako muž bez názoru, muž bez tváře. A hle, on ten názor má, …chce silný mandát! Těžko říci, kdo mu tuhle myšlenku naindukoval. Buvol od mudrce Lao´c, to asi nebyl. Ten se bez pochyb pohybuje ve vyšším myšlenkovém médiu.

Takže na základě čeho, toto (v zásadě) ultimátum? Pokud tedy budeme hledat jádro tohoto sdělení a vyškrtáme Sobotkova klišé, tak to věcné zůstane u Karoliny Brožové. Ta se s Bohoušem nemazlí a hned v druhé otázce razantně vypálí: Možná by váš odchod pomohl ČSSD ve sněmovních volbách na podzim a zvedl straně preference. To by zvedlo i záznamník.

Náš (sebou nominovaný) premiant reaguje naprosto hodnověrně: Soc. dem. Je demokratická strana. Lidé mají právo říci svůj názor a uplatnit ho v tajném hlasování. Sjezd rozhodne, kdo povede ČSSD další dva roky. Nemám žádného vyzyvatele…

O důkladně osvojené demokracii nemůže být nejmenších pochyb. Sobotka tak bude 10. března připomínat atleta, který poběží po oválu jednání sám a sám, jeho soupeřem bude jen a jen čas. Ten mu měří stopky z jedné renomované advokátní kanceláře.