Tito atakující mohou být docela dobře spolupracovníky domácích nebo zahraničních agentur, které se jim na oplátku starají o vysokoškolské vzdělání (včetně postgraduálního), kariérní růst a další bonusy podle míry jejich angažovanosti. Domnívám se, že je to něco na způsob lahvovaného Pražského výběru.
V dosud navenek platné geografické formaci zvané Česko bylo uvedeno něco velmi věcného v Parlamentních listech dne 18. září 2015. Silně mě zaujal článek nadepsaný: Vladimír Železný pro PL: Přijdou "chudáci" Syřané a my jim předáme v plném rozsahu to, co v každé zemi EU lidé budovali po generace. Neobyčejně nebezpečné.
Následující odstavec předávám čtenářům Literárek, pro věrnost sdělení, širší citací. Bývalý generální ředitel televize Nova, exposlanec Evropského parlamentu, novinář a podnikatel Vladimír Železný opravdu umí v mnohém překvapit. Bez servítků a hlavně bez patosu se v první části rozhovoru pro ParlamentníListy.cz zamyslel nad problémem, který má Evropa s migranty. „Evropa prohrává zápas o svou identitu a své dějiny,“ zdůrazňuje k tomu Železný. Velkým problémem podle něj třeba je, že ti lidé, co k nám přicházejí, pohrdají naší suverenitou. „Podlézají naše zátarasy, tváří se, že mají samozřejmé právo užívat si evropské hodnoty a evropskou prosperitu, do které ale Evropané investovali po generace práci, úsilí a vzdělání svých dětí,“ zmiňuje Železný kromě jiného.
Chtějí zátarasy logiky tunelovat či s přehozenou mikinou překonávat - Bohuslav Sobotka a jeho stín Milan Chovanec, člověk jistě vzdělaný a nepolitický? Připomeňme si jeho mediální vítězstvím nad starostou a senátorem v jedné osobě z Uherského Hradiště.
V podobném duchu jako Vladimír Železný hovoří i Michal Mocek, redaktor Práva v článku Kolik mešit jsme připraveni postavit?, z 18. července 2015. V narážce na ministra Jiřího Dienstbiera říká: “Problém nepřemýšlení nad důsledky slov se ale neomezuje jen na jednoho ministra. Poznamenává celou českou diskusi o uprchlících. Ta se rychle zvrhne ve fádní souboj mezi odsouzeníhodnými živly, které řvou po jejich pobíjení či plošném odmítání, a těmi, kdo vysoko třímají ušlechtilé ideály. S nimi pak ubíjejí jakoukoli možnost rozumné diskuse o dopadech, jež bude mít nynější příval uprchlíků také na Česko.“
Jak to bude s inkluzí imigrantů, to nám přibližují i další věty Michala Mocka. „Je to jen týden, co ministr Dienstbier oznamoval výsledky konference k mezinárodnímu programu začlenění Romů, na němž se podílí i ČR. Jak ukazují jeho slova, nedosáhlo se za celých deset let téměř ničeho. A tak ministr aspoň vyzvedl, že se podařilo shromáždit odborníky a přijmout plán opatření.“
Ještě zpátky k Vladimíru Železnému. Na otázku: Kam se podle vás momentálně Evropa řítí? - odpovídá takto: „Evropa prohrává zápas o svou identitu a své dějiny. A Německo si přitom svůj problém s islámem zavařilo už strašně dávno, a to, když se rozhodlo, že otevře dveře tureckým migrantům a tureckým zaměstnancům. Já si vzpomínám dobře, jak před lety Joschka Fischer, levicově zelený politik a ministr zahraničních věcí Německa, prohlásil: Turci, kteří k nám přijdou, se stanou těmi nejlepšími Němci! Omyl. Dnes si německý policista v Berlíně ani netroufne vstoupit do turecké čtvrti. Z těch tehdejších imigrantů se vůbec nestali Němci, zůstali Turky, a navíc zůstali ještě zuřivými islamisty. Všude, kde je vysoké procento islámu, tak statistiky říkají, kolik děvčat je zabito, zavražděno vlastním otcem nebo bratrem v rámci takzvaného zabití ze cti za to, že si nechtěly vzít toho, koho jim nařídila rodina. Nebo že se obléká volnomyšlenkářsky, což rodina prostě nepřipouští, a proto ji zabijí.
Oni prostě porušují zásadu, jíž se aramejsky říká ´dina de-malchuta dina´. Tedy, že zákon hostitelské země je pro mne nadřazen mému zákonu. To je zásada vzešlá z Talmudu a Židé jsou jí vázáni. Jediná skupina migrantů, která je opakem zásady ´dina de-malchuta dina, jsou muslimové. Ti mají totiž přesně opačné zásady. Pronikne-li muslim do nějaké země, která není islámská a kde nepanuje islám, tak tam je zásadní jeho povinností konvertovat tu zemi na islám. To je neodvolatelná náboženská zásada, ze které není úniku. A druhé pravidlo muslima praví, že je jeho svatou povinností se na výzvu imámu připojit k džihádu, tedy k bojovnému prosazení islámu na celém světě. Tyto dvě zásady nelze zrušit a jsou založeny hlubinně v islámském náboženském právu. Naopak pro Židy ´dina de-malchuta dina´ platí všude. Jinými slovy to pro ně znamená, že tam, kde jsou utečenci, migranty, tak tam je pro ně domovský zákon nadřazen jejich židovským zákonům. Židé jsou od roku 70 našeho letopočtu vlastně migranty žijícími v nějaké hostitelské zemi, a tito Židé pak ctí zákon oné země natolik, že ho nadřazují svým židovským vnitřním zákonům. Proto také byli Židé vždy nejloajálnějšími obyvateli. Dokonce českoslovenští Židé, kteří, když šli do plynu, tak zpívali československou hymnu. A když třeba ruský car nakázal, že se nesmí nosit pejzy, tak je prostě Židé nenosili. To je dina de-malchuta dina. Opakuji, že jediná skupina migrantů, která je opakem zásady ´dina de-malchuta dina´, jsou muslimové.“
V jedné staré složce mi zůstal dvojlist deníku Právo ze dne 18. října 2011. Název článku ze strany 9 je velmi výmluvný. Izrael vymění Šalita i za symbol lynče. K tomu jsou připojeny dva výmluvné snímky. Na tom prvním ukazuje muslim Abdel Azíz Sálih zakrvacené ruce z podlého ubití izraelských vojáků Vadima Nuržice a Josiho Avrahamiho. Zprávy k tomuto přinášel i server INN.com.
Jaký čas nás ještě dělí od podobných krvavých lynčů českých policistů, vojáků a příslušníků zpravodajských služeb nebo i nás běžných občanů? Mají lidé jako Bohuslav Sobotka, Jiří Dienstbier, Robert Pelikán ad., právo rozhodovat, když vykazují své stinné stránky, podobně jako Francouzka Liliane Bettencourtová? U ní přijal příslušné rozhodnutí (o zbavení svéprávnosti) soud v Courbevoie, nicméně i ona, to jistě myslela dobře.
Prospívá tato vláda své zemi či jen sobě?
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
