Aby stát skrze policii mlátil občany v ulicích obušky z koní jako nápravu vlastního selhání, to je, pane prezidente, neskutečná prasárna. Ano, stát měl restrikce a třeba i sílu, pokud by to jinak nešlo, v zájmu řešení problému využívat vůči VŠEM pachatelům přestupků a trestných činů bez rozdílu už dávno.
Koneckonců právě to je jeden z jeho hlavních úkolů, kvůli kterým občané platí daně. Stačilo by jen důsledné vymáhání pravidel stejných pro všechny a nevytváření speciálních úliteb jen pro některé, kteří nejsou schopni nebo ochotni pravidla akceptovat a plnit. Skutečný rasismus v pravém slova smyslu, tedy nikoli jen slovní projevy při páchání násilí, což je vidět prvním pohledem a je tak lákavé pro média, v České republice systémově aplikují právě politici. Zákony, právo a spravedlnost mají a musí platit pro všechny bez rozdílu. Za předpokladu, že by tomu tak bylo, nemohly by vznikat instituce, které mají ve svém názvu slovo Rom a jeho ekvivalenty a nesměly by vznikat programy, ovlivněné primárně etnickou příslušností cílové skupiny. Za předpokladu, že by politici opravdu chtěli takovou společnost, která v sobě nenese základy rasismu, nesměli by sami svými kroky dělit lidi už předem plošně na skupiny a museli by ke každému přistupovat jako k jednotlivci a to bez rozdílu jeho barvy kůže. Nic z toho tu ale ani dvacet let od vzniku nového samostatného státu není.
Měli jsme tu bezpočet různých integračních programů, máme přes 500 romských organizací, utraceny byly miliardy z veřejných rozpočtů a výsledek je naprosto žalostný. Ani na chvilku se nedivím těm lidem, kterým v mysli přetekla pomyslná poslední kapka a ačkoli před tím byli ochotni neházet všechny Romy do jednoho pytle, teď už takové tendence mají. Ve skutečnosti u nich nejde o postavení se Romům jako celku, ale o oprávněný vzdor vůči státu, který roky neřešil každodenní skutečné důsledky soužití a politici měli jen plnou hubu vzletných slov o integraci.
Nikoho nikdy nedonutíte, aby se něčeho účastnil, když nechce nebo toho není mentálně schopen. Za obrovský problém považuji naprosté zkreslení, mnohdy i prvotně v dobré víře ze strany „řešitelů", výsledků jakýchkoli integračních snah. Instituce a organizace pracují jen s těmi Romy, co sami dobrovolně chtějí, což je základní předpoklad sebemenšího úspěchu. Jenže na těch nelze ani omylem předkládat úspěšnost integračních projektů, protože v aplikační praxi se zkrátka naprosto drtivé většiny Romů netýkají. Jen těžko může například 100 pozitivních příkladů u těch, kteří sami chtěli, ve skutečnosti vyvážit desetitisíce těch, kterým je to úplně jedno - a to se můžete mediálně snažit masírovat lidi „pozitivními výsledky integrace" jak chcete, protože oni to vidí na vlastní oči každý den v ulicích svých měst a obcí.
V kontextu výše uvedeného považuji slova Václava Klause o zásahu státu nemilosrdnou silou za zcela mimo realitu stejně, jako jeho postoj k tomu, aby nevznikala ghetta. Je to právě stát, který pod taktovkou všech dosavadních politicky korektních politiků bez rozdílu stranické příslušnosti je další příčinou současného stavu, vedle obyčejné a zcela prosté skutečnosti, že Romové dnes jako národ žijí ve své podstatě v principu stejně, jako již stovky let - čehož svým způsobem přirozenou obdobou jsou i dnešní ghetta, nahrazující do jisté míry dřívější kočovné tábory. Jsou to právě a jedině politici, kteří se bojí říkat pravdu nebo ji nechtějí ventilovat z důvodu mnohdy osobního provázání na veřejné peníze jich samotných nebo jejich přátel a známých, kteří se tzv. „romskou problematikou" zabývají. A je to tentokrát i Václav Klaus, který se na tomto stavu z titulu svých politických pozic podílel.
Nemám obecně nic proti použití síly, ba mnohdy i skutečně exemplární, v případě řešení důsledků při útocích na životy, zdraví a majetek jednotlivých občanů. V tomto kontextu jsou naše zákony slabé a stojí stále na straně práv násilníků. Aby však stát skrze policii mlátil občany v ulicích obušky z koní jako nápravu vlastního selhání, to je, pane prezidente, opravdu prasárna.
Vyšlo na eportal.parlamentnilisty.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Více:
Klausovy horké chvíle v Kyselce. Padla i urážka a potom facka
autor: František Matějka
