Tak nejdřív několik čísel, abychom byli v obraze. V roce 2001 přišlo o život při dopravních nehodách na silnicích po celé EU 54.352 lidí. To měla Unie 15 členských států. V roce 2011, tedy při počtu 27 členských států, jsme měli na silnicích celkem 30.108 mrtvých. To je sakramentský úbytek. V České republice bylo navíc loni dokonce nejméně mrtvých na silnicích za posledních 60 let. Aut je na silnicích EU každý rok víc, řidičů je víc, najetých motokilometrů je víc, a přesto je stále méně obětí na životech. Jenže vyprávějte to v Bruselu.

„Musíme znásobit společné úsilí jak na unijní, tak na národní úrovni, jinak EU riskuje, že se jí nepodaří snížit počet mrtvých na silnicích do roku 2020 o polovinu proti roku 2001,“ uvedl výkonný ředitel Evropské rady pro bezpečnost dopravy z Bruselu, což je tzv. nezisková organizace – takže si jí platíme všichni povinně a to za to, že prý „usiluje o snižování počtu usmrcených a zraněných osob v dopravě v rámci celé Evropy“. A jak chce tohoto ambiciózního cíle dosáhnout? Mimo jiné také povinným systémem eCall, který by měl být ve všech nových vozidlech prodaných v EU a to již od roku 2015. V případě vážné dopravní nehody (pojem „vážná“ přitom zařízení vyhodnotí samo bez zásahu člověka a jeho vůle) se automaticky spustí a spojí přímo s tísňovou linkou 112. Součástí služby eCall má být dálkově kontrolovatelný hlasový prostorový přenos zvuku z automobilu a automatické monitorvání pozice skrze GPS. Má ještě v dnešní době smysl psát něco o odposleších, špiclování a lidském faktoru?