Psal se rok 1997, když Jan Ruml a Ivan Pilip vystoupili před novináře a v době, kdy byl Václav Klaus v Sarajevu, vyzvali svého vlastního předsedu k odstoupení z čela ODS. Výsledkem byl pád vlády, předčasné volby a po nich nakonec vznik tzv. Opoziční smlouvy jako důsledek do té doby nejhorší politické krize, která tu byla. Co tehdy dělal Petr Nečas? Petr Nečas byl poslancem parlamentu a předsedou výboru pro obranu a bezpečnost, členem organizačního výboru, členem podvýboru pro zpravodajské služby a místopředsedou Společného výboru Evropského parlamentu a Parlamentu České republiky, členem Stálého kontrolního orgánu pro činnost Vojenského obranného zpravodajství. Peněz jako šlupek, přičemž představa, že by měl o toto postavení přijít, ho dohnala až k tomu, že sháněl ve svém okolí někoho, kdo by založil v místě jeho trvalého bydliště buňku vznikající Unie svobody, aby do ní mohl přestoupit ještě před volbami. Velmi se bál toho, že v nadcházejících předčasných volbách se už za ODS do sněmovny nedostane a přijde o všechny výhody a peníze, které měl.

Tehdy zavolal v noci Nečasovi jeho kamarád, který ho do ODS dostal, a čtyři hodiny ho přemlouval, aby se vůči Václavu Klausovi nezachoval jako prase. Petr Nečas se jen díky tomuto osobnímu naléhání nakonec rozhodl, že zůstane. V předčasných volbách se pak opět stal poslancem za ODS, a když ho k tomu vyšvihli spolustraníci až do křesla 1. místopředsedy poslaneckého klubu ODS, do organizačního výboru, předsednického křesla Výboru pro obranu a bezpečnost, stálé delegace Shromáždění Západoevropské unie a podvýboru pro zpravodajské služby, oddechl si. Byl znovu na svém.