V zásadě nevidím na záměru samotném nic pohoršlivého. Landsmannschaft je nevládní organizace neurčitého vlivu. Její členové jsou soukromé osoby, požívající práva na volný pohyb osob v rámci Evropské unie, práva sdružovat se a vyjadřovat své názory. Jsou přece Evropané jako my. Součástí programu sjezdu je uctění památky obětí holokaustu. Pokud by účastníci sjezdu mimo veřejně vyhlášené záměry nezačali vyvolávat výtržnosti, nelze proti jejich akci nic namítat. Nestěhují se přece do Brna natrvalo: přijedou, udělají útratu v místních krčmách a hampejzech a zase odjedou. Mají nárok nejméně na tolik tolerance, kolik naše úřady poskytují účastníkům protiizraelských, antisemitských projevů.

Ale zdvihl se odpor, který mi silně připomíná časy totality, kdy režimní propaganda snad denně napadala Landsmannschaft jako nositele západoněmeckého revanšismu. Najednou se vytahují znova na světlo problematické stránky vztahů mezi Čechy a Němci – speciálně sudetskými – které jž dávno přestaly kalit vztahy mezi národy.  Oficielním záchytným bodem byl  podpis česko- německé deklarace z ledna r. 1997, kterou do konečné podoby mezi sebou vyjednali pánové Václav Klaus a Helmuth Kohl.  Nenávistné projevy považuji za nežádoucí: vše mimo nastolování přátelských vztahů mezi lidmi je z mého  hlediska špatně. Popudilo mě proto vystoupení europoslankyně Kateřiny Konečné, která se s bolševickou řízností dožaduje zákazu sjezdu. Záměr SPD na vynucení odsuzujícího prohlášení Poslanecké sněmovny je trapný, ale po sejmutí ukrajinské vlajky už tolik nepřekvapuje. Ovšem demonstrace okamurovců v Brně dokazuje, že SPD se rozhodla přímo jít cestou vyvolávání nepřátelství mezi národy. Podle mého soukromého názoru toto počínání je v rozporu se zahraničněpolitickými zásadami vládní koalice, jíž je SPD součástí.

Neztotožňuji se s názorem Václava Havla, že by se Češi měli omlouvat Němcům za odsun. Vysídlení početné, kulturně a hospodářsky vyspělé komunity německých starousedlíků je sice hrůzná událost, ale před ní bylo odtržení Sudet, spojené s útěkem českého obyvatelstva do vnitrozemí, pak zničení Československa se všemi doprovodnými hrůzami. To vše již za mého života.  Ale odsun si nevymysleli Češi, nýbrž vítězné velmoci a týkal se i ostatních okupovaných zemí. Nakonec se odsunutí dočkali naplnění hesla „heim nach Reich“, i když jinak, než si před zničením Československa představovali.