Druhé světové války se zúčastnila většina států světa. Byl to historicky největší konflikt v novodobých dějinách lidstva, ve kterém byly zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a nehumánní zacházení s válečnými zajatci na denním pořádku. Aby spojenci vyhráli, museli se nakonec v mnoha ohledech, například plošným bombardováním měst, dopouštět stejných zločinů, proti kterým do války šli. Celkem zahynulo přes 62 milionů lidí, z toho 34 miliony byly civilní oběti. Z těch 62 milionů byla více než třetina na straně obětí z řad vojáků a civilistů Sovětského svazu, z toho více než 8 milionů vojáků a přes 13 milionů civilistů. Sovětský svaz měl ze všech spojenců proti nacistickému Německu největší počet obětí. Přes veškerou snahu o přepisování dějin to byl právě Sovětský svaz a jeho lidi, kteří nejvýznamnější měrou přispěli ke konci druhé světové války.

Dnes slaví Ruská federace státní svátek, který je oslavou tohoto vítězství a připomenutím si padlých vojáků a civilních obětí. Více než třetiny ze všech, které na svém účtu druhá světová válka měla. Bez rozdílu toho, co se kde nyní děje, tento prostý fakt nelze vymazat. Je projevem úcty nikoli k těm, kteří reprezentují Rusko dnes, ale k těm, kteří padli, zúčastnit se těchto oslav Ruska. Jenže naše reprezentace se po návštěvách Zaorálka a jemu podobných v Bruselu, aby věděli, co si mají myslet a říkat (co mi to jen připomíná z období před rokem 1989), postavila za novodobé fašisty na Ukrajině tak vehementně, že nemá prostor na vzetí zpátečky. A to ani po tom všem, co se po Majdanu událo, a co v plné nahotě ukázalo pravou podstatu, kdy chce jen jedna banda, šlapající po zádech většiny Ukrajinců, vyměnit tu předcházející.