Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka je v našem právu definována Trestním zákonem takto: „Kdo podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.“ Pachateli v případě prokázání viny hrozí tři až osm let vězení za předpokladu, že čin spáchá tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným podobně účinným způsobem, spáchá-li ho jako člen organizované skupiny, nebo takový čin spáchá za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu. Jinde pak říká, že kdo veřejně projevuje sympatie k těmto hnutím, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

Osobně jsem dal mnohokrát nejen na svém blogu najevo, že takové zákony nemám rád a jen těžko se přes jejich existenci dokážu přenést. Domnívám se totiž, že trestné mohou být v rámci nějaké ideologie jen útoky na život, zdraví a majetek, nikoli vyřčení slov, zejména jsou-li skutečně podloženy niterním přesvědčením toho, kdo je říká. Praxe v uplatňování takového zákona nám také ukazuje, že opět neměříme všem stejným metrem. Zatímco za tisíce let starou svastiku, kterou někdo v historii zneužil, zavíráme lidi do vězení, srp a kladivo s hvězdou cudně přehlížíme. Když už však takový zákon máme, pak by i u něj mělo jít hlavně a především o princip.