Žádný soudce nemůže rozumět všemu. Pro jeho práci je existence soudních znalců velmi důležitá a jejich posudky by měly sloužit k tomu, aby poskytly vodítko či důkazní materiál. Zcela respektuji takové, kteří se zabývají skutečně exaktními obory například z oblasti fyziky, chemie, mechaniky či kriminalistiky. Jenže pak tu máme skupinu soudních znalců, kteří se zabývají „duší“. Psychologie, psychiatrie, nově dokonce znalci na extrémismus. Jejich prací je hodnocení jiných lidí, jejich postojů, myšlenek, názorů a projevů. Novodobá inkvizice s kulatým razítkem.

Když jsem si přečetl informace o nejnovějším vývoji v kauze Lucie Šlégrové, vzpomněl jsem si na nedávný pořad s Veselovským na téma Breivik a psychologické posudky. Zásadně se totiž rozcházejí. Jedni znalci došli k závěru, že je schizofrenikem, který byl v době spáchání činu nepříčetný a není trestně odpovědný za to, co spáchal. Druzí došli k naprosto opačnému závěru. Breivik není ani omylem duševně nemocný a je zcela odpovědný za své činy. A teď babo raď. Obě strany mají kulaté razítko, obě stany jsou znalé oboru, obě strany mají stejnou váhu svého odborného názoru. Mělo by být na soudu, aby se velmi, ale opravdu velmi vážně zabýval důvody takového rozporu ve výsledku. Jak to ale funguje například v České republice, když jde o tak zásadní věc, jako je odsouzení člověka a uvěznění? Nabízím Vám doslovný přepis rozhovoru Martina Veselovského s odborníkem, kterým byl psychiatr Jiří Schwarz, ze dne 4.1.2012.

Veselovský: Pro laiky těžko pochopitelný výsledek. Dva lékařské posudky, které se totálně rozcházejí. Překvapuje to Vás jako znalce, nebo se s tím setkáváte?

Schwarz: Ne. Já třeba pracuju v ústavu psychiatrická léčebna, kde mám na starost organizaci ústavních znaleckých posudků a to jsou právě posudky, které mají rozhodnout mezi dvěma odlišnými posudky. Pro mě je to denní chleba. Není to překvapení, protože v každém zásadnějším, důležitějším procesu si druhá strana opatří opačný posudek.