Liberalismus je založen na hodnotě jednotlivce, každý má být sám sebou, kolektivní myšlení je špatné. Člověk má realizovat přednostně svoje niterné představy, nikoliv představy někoho jiného, což mimo jiné znamená, že preference jednotlivce se netýkají ani budoucnosti, ani společenských záležitostí. Pokud bychom takto opravdu postupovali, přestaneme postupně dodržovat etické normy, protože etika nespadla z nebe, ale je společenskou záležitostí vytvořenou kolektivem, který zcela přirozeně se stará i o svoji budoucnost.

V tomto bodě se nacházíme. Vidíme to třeba na preferencích voličů, kteří chtějí prospěch bez zodpovědnosti za budoucnost. Branci nechtějí bránit svůj stát. Demokracie se v neoliberální společnosti stala pouze populismem, proto vypadá jako zbytečná a dokonce zhoubná. Ale demokracie patří do jiného světa, patří do světa vlastenecké střední třídy, do světa lidí schopných sebeobětování za svůj národ, za společnost. To ovšem od současných občanů, kteří jsou sami sebou, nelze očekávat.

Zkáza ideálů

Pozorujeme selhání někdejších ideálů, na které lidstvo spoléhalo. Je to především krach utilitarismu, tedy vůdčího ideálu stále rostoucího blahobytu. Blahobytu se dosahuje na úkor přírodních zdrojů, což je zhoubné především v likvidaci tropických pralesů, vypasení savan, znečištění a výlov moří (nemyslím si ovšem, že oteplování je zaviněno lidskou činností). Blahobyt potom vytváří lidi neschopné snášet nepříznivé psychické i fyzické okolnosti, tzv, „sněhové vločky“.

Lidé manuálně nepracují, nejsou ochotni snášet nepříznivé podmínky, dělnické profese jsou doménou cizinců. Ženy nechtějící rodit a výchova dětí se stává problémem nejen proto, že nejsou byty, ale proto, že rodina je zátěž v současné době neobvyklá a prakticky ji nelze od nikoho chtít, protože lidé odvykli jakékoliv askezi v rámci společnosti, vždyť jsou přece sami sebou a společnost je kolektiv, který být nemusí. Do toho se promítá i skutečnost, že individualističtí lidé se obvykle nejsou schopni domluvit a vzájemně respektovat a podřizovat.

Rodina prostě do této společnosti nepatří, je překonaný útvar, stejně jako vlast, národ, stát atd.; vidíme převahu mladých lidí žijících v přechodných partnerstvích. Paradigma vyhovuje globalismu, který vytváří ideály multikulturalismu, v tomto paradigmatu zhoubné, protože vymírající národy „sněhových vloček“ se nejsou schopny uhájit proti dosud zdravým a vitálním národům dříve zaostalého světa.