František Mikeš: V zákoně je, že církvím bude vrácen jenom majetek, který drží stát

Ministerstvo kultury reaguje na článek autorky Radmily ZemanovéKopecké "Marek Benda čelí propracovanému a přesnému útoku ČSSD na církevní restituce" uveřejněný v Parlamentních listech dne 29. června tohoto roku.

Napravit některé křivdy způsobené církvím a náboženským společnostem v době nesvobody je podstatou projednávaného zákona, o kterém mluví autor článku. Na jeho základě a jenom na jeho základě, by se měl církvím vracet majetek, který jim byl po roce 1948 sebrán. Pokud dnes odpůrci zákona říkají, že k 25.2.1948 církve žádný majetek nevlastnily, tak jim asi nebylo nic sebráno a tudíž nemůže být nic vraceno.

Tak to ale opravdu není.

I když můžeme mít k historii církví na našem území mnoho výhrad, je skutečností, že církve tu po staletí vyvíjely náboženskou činnost a rovněž činnost charitativní.

K zabezpečení těchto činností získávaly církve pozemky a budovy. Za tzv. 1. republiky proběhla první pozemková reforma, kdy stát vyvlastnil velké pozemkové vlastníky a vyvlastněnou půdu rozdělil drobným rolníkům. Tato reforma se dotkla i církevního majetku. Zde je však nutné zdůraznit, že za vyvlastněné pozemky tehdejší stát vždy vyplatil peněžitou náhradu. Jednalo se tedy o spravedlivý postup, postup v souladu s právem.

V roce 1947 byl přijat zákon o revizi první pozemkové reformy. Znovu se měl vyvlastnit majetek nyní už i menších pozemkových vlastníků (nad 50 ha) a rozdělit drobným rolníkům. Znovu se měla za vyvlastnění vyplatit peněžitá náhrada. Přišel však 25. únor 1948 a moc převzala KSČ. Principy právního státu přestaly platit a pozemková reforma proběhla bez vyplacení náhrad. Klíčový okamžik, kdy dochází ke změně vlastnictví na stát výslovně stanoví §32 odst. 2 zákona o půdě: „Za okamžik přechodu na stát nebo jinou právnickou osobu postupem podle zákona č. 142/1947 Sb. se považuje den faktického převzetí nemovitostí státem nebo jinou právnickou osobou.“

To se dotklo jak statkářů fyzických osob, tak i církví. Církvím tak byl státem zabrán majetek a náhrada jim nebyla vyplacena. Je pravda, že byl přijat zákon o hospodářském zabezpečení církví, podle kterého stát hradil platy duchovních. Je však nutno dodat, že výdaje státu na platy duchovních jsou nižší než výnosy ze zabraného církevního majetku (podle studie Národohospodářské fakulty jsou roční výnosy ze zabaveného církevního majetku cca 3 mld. Kč ročně, naproti tomu výdaje státu na církve jsou cca 1,4 mld. ročně). V 50. letech pak komunistický režim zrušil mužské i ženské řády a uvěznil řadu duchovních. Doufám, že se shodneme na tom, že všechny tyto věci byly křivdy, které způsobil církvím komunistický režim.

Protože to byla právě komunistická strana, která majetek církvím v roce 1948 zabírala, tak její pokračovatelé jistě ví, co bylo zabíráno. Ví také, komu bylo zabíráno.

Když dnes levice říká, že církev nikdy majetek nevlastnila, tak komu byl vlastně majetek sebrán? Státu? Jistě také mají spočítáno, jaký to majetek jim spadl do klína.

Mohou tudíž snadno vzít své záznamy a porovnat je s tím, co bylo vypočítáno pro potřeby projednávaného zákona. Jistě také budou umět doložit, na základě jakých dokladů byl zabíraný majetek identifikován, jakou měl v daném čase cenu a jak byla změna vlastníka zaznamenána v příslušné evidenci. A k vlastnictví ještě jeden právní dovětek. Je třeba zapomenout na druhy a typy vlastnictví z dob socialismu. Základní listina práv a svobod zná jenom jeden druh vlastnictví.
Ano! Logické by bylo, aby bylo církvím vráceno to, co bylo zabráno. To by ale docházelo k vršení křivd. Dnes využívají bývalý církevní majetek i soukromé osoby, města a obce a různá občanská sdružení či obecně prospěšné společnosti. V návrhu zákona je tedy určeno, že církvím bude vrácen jenom majetek, který drží stát.

Povinnými osobami jsou dle znění návrhu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi zejména Pozemkový fond ČR a Lesy ČR. Nepřipadá tedy v úvahu, že by povinnými osobami byly například obce či města, jak se snaží matoucím způsobem nastínit autor ve výčtech procentuálních poměrů rozlohy zmíněných obcí, v jejichž území by měla dle jeho tvrzení získat církev velkou část pozemků. Obce a města nejsou povinny dle textu návrhu zákona o majetkovém vyrovnání vracet žádné nemovitosti, povinnou osobou je vždy pouze český stát.

Ministerstvo zemědělství vyčíslilo hodnotu vydávaného majetku částkou 75 miliard korun. Zbytek, tedy majetek za 59 miliard (patří sem např. nemocnice ve Valticích, Nemocnice Na Františku, zámky v Řevnicích a Horních Dunajovicích či bývalé Arcibiskupské gymnázium v Praze Bubenči) zůstane obcím, krajům a soukromým osobám, a stát za něj církvím zaplatí finanční náhradu ve stejné výši. Zároveň stát přestane hradit náklady na platy duchovních podle stále platného komunistického zákona z roku 1949. K dnešním sedmnácti, kterým se ročně vyplácá zhruba 1,5 miliardy Kč přibudou v roce 2015 církve další. např. Ústředí muslimských obcí, Česká hinduistická náboženská společnost, Církev Nová naděje, takže výdaje státu budou dále narůstat.

Zásadně je třeba se ohradit proti neustále opakovanému tvrzení, že v případě navrácení nemovitostí církvím se stane vlastníkem nemovitého majetku Vatikán.

Návrh zákona o tzv. církevních restitucích se týká církevních právnických osob, které tvoří celkem 17 církví, z nichž katolickou církev reprezentují Církev římskokatolická a Církev řeckokatolická. Zbylých 15 církví nemá na Vatikán (podle mezinárodního práva je přesnější výraz Svatý stolec) žádnou vazbu. Návrh zákona se o něm vůbec nezmiňuje. U církví římskokatolické a řeckokatolické bude majetek vrácen pouze konkrétním církevním subjektům (tj. farnostem, biskupstvím, řádům, charitám apod. ), nikoli Církvi římskokatolické, která jako právnická osoba v minulosti nic nevlastnila, a tím méně Vatikánu. Pokud někdo argumentuje kanonickým právem, tak je nutné zdůraznit, že se jedná o vnitrocírkevní předpisy, nikoli o právní předpisy. Česká republika se řídí českým právním řádem, nikoli právem kanonickým. Z hlediska právního řádu bude proto vlastníkem konkrétní farnost, konkrétní řád, konkrétní charita. Tyto právnické osoby poté budou s majetkem, který jim bude vrácen, disponovat podle svého uvážení a schopností.

Taktéž nelze souhlasit s tvrzením, že církev si nárokuje majetek v rozsahu 261.957 ha. Zákon předpokládá, že se církvím vydá cca 200 tis. ha naturálně a 61 tis. ha se finančně nahradí. Ve skutečnosti však bude rozsah majetku, který bude naturálně vydán nižší než 200 tis. ha, neboť mnoho majetku bude spadat pod výjimky v § 8 zákona, které vydání věci brání (např. zastavěné pozemky, pozemky, na kterých se plánují veřejně prospěšné stavby atd. ). A že církvím spadne do klína obrovský majetek? Ani to není úplně přesné tvrzení. Církve dostanou zpět jen to, oč v době
nesvobody přišly. Jen málokdy ve stavu, v jakém se v době zabírání majetek nacházel. Stačí se podívat, jak se čtyřicet let komunistického hospodaření na tomto majetku podepsalo.

Údaje o rozsahu historického církevního majetku byly několikrát prověřeny.

a) Údaje byly konfrontovány s údaji od dotčených státních orgánů a podniků zejména Pozemkového fondu ČR a Lesů ČR; dále byla

b) Hodnověrnost databáze jednotlivých položek původního církevního majetku prověřena nezávislou poradenskou firmou Ernst & Young.
c) Ministerstvo kultury provedlo v roce 2011 ve spolupráci s Národním archivem rozsáhlé šetření archivních materiálů k rozsahu historického církevního majetku.

Vycházelo se především z údajů z období 1. republiky, údaje z období 19451948 jsou neúplné a značně nespolehlivé. Výsledky šetření jsou taktéž uveřejněny na internetových stránkách Ministerstva kultury http://www.mkcr.cz/cirkveanabozenskespolecnosti/majetkove
narovnani/default.htm

Případné chyby navíc eliminuje postup, kde bude každé vydání zemědělské nemovitosti prověřovat pozemkový úřad a katastrální úřad. Pokud by přesto tyto záruky selhaly, může stát (povinná osoba) napadnout vydání nemovitosti u soudu.

A ještě poznámka na závěr. Stále se říká, že proti vypořádání se státu s církvemi jsou tři čtvrtiny obyvatelstva. Možná by stálo za to vědět, jaká otázka byla respondentům pokládána. Jistě by se lišily odpovědi na otázku zda se mají církvím vyplácet miliardy od odpovědí na otázku, zda se mají nadále hradit platy duchovních.

JUDr. František Mikeš, 1. náměstek ministryně kultury ČR