Před každými volbami se volič rozhoduje jaký, pro něho nejvýhodnější, politický směr má volit. Voliči tak, polopaticky řečeno, běžně volí partaje, které jim slibují, že budou platit menší daně a aby je platit mohli, tak sociální politice utáhnou šrouby. Ale i strany, které slibují, že naopak šrouby sociální police povolí a aby slib mohly splnit, tak daně progresivně zvýší.

Tím chci říci, že po každých volbách každý volič  jejich výsledek   pozná na své peněžence. Jedná se sice  o následné nominální plnění, které  přesto podle mne nic nemění na skutečnosti, že si politické strany voliče de facto kupují. Proto opět nerozumím halasnému řinčení morálními zbraněmi, které by politickým subjektům XYZ měly zabránit, aby k plnění docházelo už za samotné vhození hlasu, ač  je to z hlediska řádného hospodáře, a s humornou nadsázkou, velmi rozumné řešení.

Přitom by  tito moralisté, pokud by to s naší zemí skutečně mysleli vážně, neměli 365 dní v roce dělat nic jiného, než tlačit na politiky, aby přijali takové zákony, které by voleným zástupcům lidu účinně znemožňovaly, aby jim a jejich přátelům(kmotrům) mohlo díky politice zůstat něco za nehty. K tomu bohužel nedošlo a nedochází a tak se opět někde mohou volby opakovat, např. jen díky prohlášení, nejlépe za přiznání předem nezaplaceného(?)  Roma, že mu někdo dal  za volbu či po ní  pár stokorun. K opakování voleb za to, že politické strany neplní svůj slib, ač veřejně daný slib má svoji právní relevanci, bohužel nedochází. Zkrátka a dobře.