V českých zemích sice pociťovali Židé tu a tam tlak antisemitismu, především ze strany cechovních sdružení, nešlo však o nenávist náboženskou či rasistickou, ale čistě ekonomickou, protože se cechy obávaly židovské konkurence. Byly to často cechovní organizace, které žádaly po panovnících vyhánění Židů.

V Čechách se Židům vždy vedlo dobře

K velkému masakru Židů došlo za vlády Václava IV. roku 1389, jinak nejsou známy nějaké velké protižidovské excesy, které by vedly k potokům krve. K antisemitským incidentům v moderní době samozřejmě patří Hilsnerova aféra a poslední protižidovský pogrom roku 1918. Jinak v období první republiky za prezidentování T. G. Masaryka zažívali Židé období rozkvětu, židovské náboženské obce a organizace žily vnitřním a nerušeným životem. T. G. Masaryk ve 20. letech minulého století navštívil Palestinu, podpořil sionistické snahy a dokonce se v Praze konaly dva sionistické kongresy. V období protektorátu zakoušeli českoslovenští Židé bič nacismu jako všichni Židé po celé Evropě, vztahovaly se na ně Norimberské rasové zákony, které je zbavily téměř všech práv, a posléze byli deportováni do Terezína a Osvětimi, kde většina z nich nalezla smrt.

Ještě před II. světovou válkou začaly soukromé osoby a nejrůznější židovské organizace organizovat „ilegální“ imigraci do Palestiny, šlo většinou o uprchlíky z Československa, Rakouska, Německa a Maďarska. Ovšem bohužel ne všichni, spíše většina se do Palestiny nedostala. Někteří nevydrželi útrapy daleké cesty, jiné britská mandátní správa buď do konce války internovala do táborů, či - hůře - je vracela je do výchozích přístavů nazpět do moci nacistů na téměř jistou smrt. Z mnohých tragických incidentů uvedu jenom kauzu 257 uprchlíků na lodi Patria, která se potopila v listopadu roku 1940 po výbuchu u břehu Palestiny, při kterém velká část uprchlíků zemřela. Zahynuli také běženci na lodi Struma, která v únoru 1942 (poté, co nacisté zorganizovali vraždění nepředstavitelných rozměrů), najela na minu poté, co ji Angličané nepustili do země a poslali zpět na moře. Do Palestiny nedojeli ani pasažéři říčního parníku Pancho, kteří ztroskotali v Egejském moři, přece nakonec dopadli o něco lépe, skončili „jen“ v internačních táborech. Do konce roku 1941 se podařilo zachránit pouze 25 727 osob, kvůli imigračním kvótám různých zemí. Po skončení II. světové války, během které bylo zavražděno 6 milionů Židů, usilovala hrstka přeživších o obnovení svého státu ve Svaté zemi. Britové však svou proarabskou politiku nezměnili, dále uplatňovali protižidovské kvóty.

Židé z naší země pomáhali budovat Izrael

Českoslovenští politici podpořili myšlenky sionismu. Na Masarykovu tradici navázal i Edvard Beneš, který na počátku roku 1946 vyjádřil podporu všem Židům, kteří chtěli imigrovat do Palestiny, ovšem ti, kteří by chtěli zůstat, se museli úplně asimilovat. Pokud by tak neučinili, byli by v československé obnovené státnosti považováni za cizince. Při první velké poválečné emigrační vlně 1945-1950 odešlo 25 000 Židů do Palestiny, později obnoveného Izraele, zbývajících 7 000 do západních zámořských zemí (Velká Británie, USA, Kanada, Austrálie, Venezuela a Argentina). Mnoho z našich spoluobčanů se zasloužilo o rozkvět Izraele. Když se roku 1945 otevřely brány koncentračních a vyhlazovacích táborů, tak se tisíce přeživších bezprizorních uprchlíků daly do pohybu.