Jeden z nejzvláštnějších paradoxů současné geopolitiky je přímo před našima očima: všichni, protivníci i spojenci, nám neustále vtloukají do hlavy, že Spojené státy americké mají tu nejlepší armádu na celé zeměkouli - utrácejí nejvíc za zbrojení, a tak dále. Přesto proslavená Velká Armáda 21. století a) nějak v poslední době nevyhrává války, maximálně vyrábí desítky let trvající bezvýchodné konflikty a b) je vlastně v velmi zastaralá, zatímco některých oblastech se chlubí nekonečně drahými, složitými hračkami se spornou účinností, a c) budí dojem, že je celkově "dost mimo".

Jak je tohle všechno možné spojit s pověstí největší vojenské velmoci světa?

Armáda jako kabaret

Jedna z klíčových odpovědí je, že vývoj ve vojenství se ve skutečnosti už desítky let soustředí někam jinam, než do konvenčních vod: k vývoji zbraní donedávna z říše “sci-fi” - a “vojáčci” jsou už jen takové drahé hračky a módní doplněk - občas užitečný, zvláště když je třeba nějaké té PR akce v Pobaltí, ale jinak…

Víte, čím se baví armádní velení domněle nejlepší armády světa? Tím, kterak zajistit tu správnou rovnost homosexuálním vojínům a kadetům. Vážně. Tak třeba v únoru letošního roku, zrovna když v Los Angeles udíleli Oscary, Armáda Spojených států uspořádala vlastní “Drag Show”, kde vojáci i nevojáci homosexuální a spol. orientace vystupovali coby hvězdičky “transgenderového kabaretu”. A jednou z největších starostí samotných vojáků zdá se být to, zda “sezdané” protějšky vojínů stejného pohlaví mají stejné nároky na sociální dávky, jako ty, ehm, nechutně obyčejné. Nebo třeba “integrace žen do bojových složek”, a dostatek “ženských vzorů”, zvláště Navy SEALS a jim podobných jednotkách. Zatím je prý systém, kontrolující nukleární hlavice řízen počítači, které stále fungují na osmipalcové diskety. Kdo nevěří, ať tam běží.

Generál a nové zbraně

Copak by tomu asi řekl takový generál Patton? Kdo ví. Dost možná, že by se vyjádřil nějak podobně klasickému internetovému epitetu o třech písmenech, které se v takové situaci nabízí: WTF?