V Dt 18, 9-12 je vyjmenováno 9 oblastí okultismu:

1. Provedení ohněm – zasvěcení božstvům (démonům)
2. (hebrejsky: kósem) – věštění (asi 200 forem)
3. (mo‘nén) – astrologie (horoskopy, znamení zvěrokruhu...)
4. (manaheš) – bílá magie (léčitel magnetizér, psychotronik...)
5. (manašeb) – černá magie (čaroděj...)
6. (hóber haber) – lidová magie (zaklínání, odklínání, odlévání vosku, házení uhlíků...)
7. (šóel ob) – spiritismus jako věštění
8. (jiddóni) – jasnovidectví
9. (dóreš el hamatím) – spiritismus jako magie
„Kdo tyto věci činí, dopouští se ohavnosti před Bohem.“ (v. 12)

První přikázání: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo Mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi (ptáci, hvězdy, slunce), dole na zemi (posvátná zvířata…) nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět, ani tomu sloužit. Já, Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do čtvrtého pokolení.“ (Dt 5,6n)

„Já – tvůj Bůh!“ Jde zde především o osobní vztah. „Z toho vyplývá, že ty máš být můj. Uvědom si, že já jsem tě stvořil, za tebe dal svého Syna. Já tě žárlivě miluji. A co ty? Já jsem tě vyvedl z otroctví. Otroctví Egypta, to je otroctví satana a hříchu. Co po tobě chci? Nebudeš mít jiného boha mimo Mne.“ Tento vztah lásky k osobnímu Bohu je nejdůležitější. Nemůžeš tvrdit, že Boha miluješ, pokud nezachováváš konkrétní požadavky, které jsou pro tebe: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou… Nesmíte chodit za jinými bohy (démony) z božstev okolních národů.“ (Dt 6,4-14) První přikázání zahrnuje v sobě všechna ostatní. Bez prvního přikázání všechna ostatní nemají smysl! Tento vztah lásky k Bohu je spojován s požehnáním a jeho přestoupení s nejtěžšími tresty. Mojžíš před smrtí připomíná Izraeli: „Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro, smrt a zlo, když ti dnes přikazuji, abys miloval Hospodina, svého Boha, a dbal na Jeho přikázání… Jestliže se tvé srdce odvrátí a budeš se klanět jiným bohům a jim sloužit, oznamuji vám dnes, že úplně zaniknete!“ (Dt 30,15nn)

Dějiny Izraele se odehrávaly kolem tohoto hlavního přikázání. Když se národ přiklonil k pohanskému modlářství, které má svou sílu v magii, věštění a spiritismu (viz Dt 18,9-14), potom přicházely války, nemoci, zajetí… Jestliže národ konal pokání v této oblasti, Bůh zázračně zasahoval. Např. zbožný král Jóšafat bez boje zvítězil nad třemi armádami nepřátel (viz 2Pa 20,1nn). Také když se zbožný král Chizkijáš obrátil k Bohu, obklíčený Jeruzalém byl zázračně zachráněn: následující ráno bylo 185 000 nepřátel mrtvých (viz 2Kr 18-20; 2Pa 32); na druhé straně hřích Jeroboáma – úcta dvěma býčkům – přinesla strašné následky. Téměř všichni izraelští králové, na rozdíl od některých judských, byli modláři. Přestože byli neustále napomínáni, neobrátili se. Odstrašujícím trestem za modlářství bylo vyhnání do babylónského otroctví. Všichni králové Judska i Izraele jsou hodnoceni podle jednoho měřítka – zda byli modláři, anebo ctitelé Hospodina (viz 2Pa 33,6).

V Novém Zákoně k hlásání plného evangelia bylo rovněž nutné, aby lidé nejen uvěřili v Krista, ale aby se rozešli s duchem pohanství.