Tak nějak si představuji účinnou reformu. Paskvil koaliční vlády, který v mnoha bodech naráží na Listinu základních práv a svobod a mezi řádky jsou zřejmé zájmy velkých podnikatelských skupin, ale přinese spíše opak. Naštvaní lékaři prosí o pomoc Českou lékařskou komoru. A co běžný občan? Ten je v klidu. V Blesku si totiž přečetl, že na tom vlastně vydělá…

Ušetříme, ale někomu jinému

První část Zákona o zdravotních službách, která vstoupila v platnost v lednu letošního roku, přinesla pacientům dvě zásadní věci: byla zrušena platba za položku na receptu a byla zavedena možnost připlatit si na prvních 18 nadstandardů. To zní dobře, ne? Skutečnost je ale taková, že sice v lékárně zaplatíte 30 korun za recept nehledě na počet položek, ale tato částka se vám už neodečte z doplatku na lék, jako tomu bylo do ledna. Protože je 90 procent léků s doplatkem, pacienti ve většině případů zaplatí více. Abych deníku Blesk nekřivdila, své čtenáře o tomto také – ač se zpožděním – informoval. Deník však zapomněl uvést, že tyto peníze zůstávají lékárníkům, takže zdravotní systém z nich neuvidí ani korunu. Těžko říct, zda tato skutečnost vznikla omylem (i to je v našem Kocourkově možné). Podle lidí, kteří se na vzniku zákona podíleli, bylo smyslem tohoto kroku zatlačit na pacienty, aby vyžadovali od svých lékařů léky bez doplatku a tím ušetřili peníze systému… Opravdu?

A těch 18 nadstandardů, mezi které byla zahrnuta například plastová sádra nebo "lepší" vakcína proti chřipce? Když přejdu to nešťastně zvolené a zavádějící slovo "nadstandard", nerozumím ani tomu, co mělo být jejich cílem. Vždyť jen čerpají další peníze ze zdravotního systému! Tak například za onu plastovou sádru zaplatil loni pacient celou částku, nyní zaplatí pouze rozdíl mezi plastovou a tou klasickou, která je hrazena ze zdravotního pojištění. V případě jedné plastové sádry tak přijde do zdravotního systému téměř o 200 Kč méně. Je v současném stavu našeho zdravotnictví tohle opatření opravdu žádoucí? A podle čeho komise vybrala právě tyto nadstandardy? Není to jen další prostor pro manévrování ze strany farmaceutických firem?

Ďábel se skrývá v detailech

Změny, které nás čekají od dubna a způsob, jak je prezentují naše nejčtenější média, mě také rozhořčily. Například tvrzení, že pacienti budou mít svobodnou volbu poskytovatele péče a mají právo na další názor. Před vážnou operací smí postup operace i diagnózu konzultovat s dalším lékařem, pojišťovna to zaplatí. Také to zní dobře, ne? Ale jak to je vlastně teď? Dnes můžete zajít klidně za pěti lékaři. Co se stane, když v dubnu zajdete s nádorem na konzultaci ke dvěma lékařům a ti budou mít opačné názory na to, zda operovat nebo ne? Ocitnete se v informačním vakuu, kde se budete muset rozhodnout sami. Nebo jít za třetím lékařem, ale toho si už zaplatíte sami...

Podobně zavádějící je i nový návrh vlády o dostupnosti lékařské péče. Momentálně neexistuje žádný předpis, který by určoval, jak má být pro pacienty dostupný praktický lékař, ambulantní specialista nebo nemocniční zařízení. V návrhu je uvedeno maximálně to, do kolika minut se autem lidé musí dostat k lékaři určité specializace a jak dlouho mohou čekat na určitý plánovaný zákrok. Praktický lékař musí být například dostupný do 40 minut jízdy autem. Až bude nařízení vydané, bude na zdravotních pojišťovnách, aby takovou dostupnost zajistily nejpozději od začátku roku 2013. Na první pohled může mít čtenář dojem, že tento návrh přináší pacientům zlepšení. Napadá mě ale hned několik otázek. Jak přesně změřit 40 minut jízdy autem? Záleží přece na tom, jakým jedete autem, po jaké silnici nebo za jakých klimatických podmínek! A co když pacient auto nemá? Vůbec se navíc nebere v potaz hustota osídlení. Jak mohou aplikovat stejné podmínky na Prahu a například neobydlenou část Českomoravské vysočiny? Pokud sídlí ambulantní specialista na stejné poliklinice jako praktický lékař, je možné, že mu bude doporučeno odstěhovat se o 5 minut dál, protože jeho dostupnost je stanovena na 45 minut?