V minulých letech se poměrně dlouhou dobu věnovala pozornost vymezení pozic interního auditu ve vazbě na externí audit v různých společnostech. Toto vymezení pozic se týkalo hlavně oblasti porozumění odlišných funkcí těchto auditů a především vymezení jejich rolí. Interní audit se cítil často ohrožen konkurencí externího auditu a dlouho se diskutovalo téma outsourcingu interního auditu ve společnostech. Naopak externí audit se lišil v náhledu na možnosti a vymezení spolupráce. Domnívám se, že za uplynulá období došlo již k jasnému vymezení těchto rolí a vývoj přesně ukázal, že dobře fungující interní audit je velmi důležitým partnerem pro spolupráci s externím auditem a naopak.
V této souvislosti je třeba poznamenat, že finanční sektor a zejména pak bankovní sektor dlouhodobě převyšuje ostatní odvětví co do významnosti a společenského uznání interního auditu jako takového. Toto konstatování vychází nejen ze struktury vlastnictví bank, které přineslo zahraniční pohled a zdůraznění důležitosti funkce interního auditu jako nedílné součásti dobře fungující Corporate Governance, ale i z pohledu významnosti, kterou přinesl sám regulátor – Česká národní banka.
Základním úkolem jak interního auditu, tak i externího auditu je poskytnout nezávislý a objektivní pohled na činnost společnosti. Zásadní rozdíl však existuje ve vymezení jejich rozsahu práce a okruhu uživatelů výstupů. Primárním úkolem externího auditu je vyjádřit názor, zda finanční výkazy společnosti poskytují, v souladu s definovanými standardy finančního výkaznictví, pravdivý a správný obraz o jejím hospodaření. Tento názor vyjadřuje externí auditor formou výroku auditora k účetní závěrce, který je obvykle volně dostupný spolu s finančními výkazy auditované společnosti.
To znamená, že zatímco je práce externího auditora zaměřena poněkud úžeji než práce interního auditu, existuje na druhou stranu mnohem širší okruh uživatelů jeho výstupů. Tento okruh zahrnuje nejen, stejně jako v případě interního auditu, auditovanou společnost a její řídící a dozorčí orgány, ale i akcionáře banky, investorskou komunitu, veřejnost a další skupiny, které mohou mít investorské zájmy s danou společností nebo je zvažují. Práce externího auditora je zdánlivě zaměřena pouze na účetnictví společnosti a její finanční výkazy. Avšak aby mohl externí auditor náležitě splnit svoji základní funkci, musí do určité míry porozumět a posoudit činnost společnosti a její transakce, a to včetně toho jaký je její informační systém a jak je nastaven a funguje její řídící a kontrolní systém. Proto může v praxi často docházet k překryvu s rozsahem prací interního auditu a je tedy i pravděpodobné, že existuje prostor pro spolupráci a synergie. Tento obecný závěr lze dále podpořit i standardy jak externího tak interního auditu, které spolupráci a synergii nejen umožňují, ale i v některých případech přímo vyžadují.
K dosažení maximální efektivity ve své činnosti spolupracuje útvar interního auditu v průběhu celého plánovacího období s externím auditorem. Tato spolupráce je založena především na vzájemné důvěře na výsledky práce obou stran, na vzájemném respektu ke kvalitě práce, jakou obě strany odvádějí při výkonu své činnosti, a v neposlední řadě na kvalitně a objektivně stanovených pravidlech komunikace. Jedním z pilířů této vzájemné spolupráce je vědomí toho, že každá z obou stran zná přesně postavení a úlohu strany druhé a je jim zřejmé oddělené poslání. Manažer interního auditu v bance by měl rovněž zajistit, aby práce, kterou vykonává interní audit, nebyla duplikátem práce externích auditorů. Koordinace snah auditu zahrnuje pravidelná setkání k projednávání záležitostí společného zájmu, výměnu zpráv auditu a dopisů vedení a společné pochopení technik, metod a terminologie auditu.
Přínosy vzájemné spolupráce interního a externího auditu:
· zvýšená vzájemná komunikace přináší lepší pochopení rolí interního a externího auditu a následnou přesnější specifikaci rozsahu jejich práce,
· koordinace provádění auditů a průběžné sdílení informací může vést k odstranění duplicit a redukci zatížení auditovaných subjektů a díky tomu i ke snížení nákladů na interní audit a externí audit,
· kvalitativně lepší dialog o rizicích, kterým společnost čelí, vede k efektivnějšímu zaměření auditu a následně pak k vyšší přidané hodnotě jak interního, tak externího auditu pro vedení společnosti,
· spolupráce na realizaci konkrétních auditních prací (např. společné testování) představuje úsporu zdrojů, které pak mohou být využity jiným způsobem.
Výsledkem tedy je, že nutné, aby interní a externí audit v organizaci spolupracovali, pokud se tak neděje, může tato disfunkce vést až ke kolabsu celého řídícího a kontrolního systému. Je však na každém managementu zda-li vytvoří takové podmínky, aby tyto dvě složky mohli svou činnost kvalitně a nezávisle vykonávat.
Autor: Hřebík Tomáš, VŠE
Tento materiál je publikován na základě spolupráce mezi ParlamentnímiListy.cz a Národohospodářskou fakultou VŠE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
