Dne 19. září 2025 se v prostorách zámku v Lánech konala akce, během níž byla otevřena obálka se záznamem posledních slov, která měl údajně první československý prezident Tomáš. G. Masaryk těsně před svou smrtí (jak se v průběhu přenosu ukázalo, byla to slova pronesená o tři roky dříve) vyslovit, a která měl jeho syn Jan Masaryk zaznamenat. Způsob, jakým se této události ujala česká politika v čele se současným prezidentem Petrem Pavlem, česká veřejnoprávní média a konec konců i část české historické obce, byl nedůstojnou manipulací s veřejným míněním v hledání historické senzace tam, kde nebyla a objektivně ani nemohla být.

Je zarážející a nepochopitelné, proč hned v počátcích přípravy akce s otevřením onoho tzv. „tajemného dopisu“ rozhodně nezasáhli čeští historikové (od toho tu přece máme Masarykův ústav a archiv Akademie věd ČR). Ač snad nikdo netušil, co je obsahem onoho dopisu, zjevné, alespoň historikům, muselo být – při znalosti vážných zdravotních obtíží prezidenta Masaryka v posledních letech jeho života, že poslední Masarykova slova nemohou v žádném případě být čímsi jako, po sto letech relevantním, vzkazem či vizí Čechům a Slovákům, jakým směrem se má Československá republika ubírat.

Tomáši G. Masarykovi, který zemřel 14. září 1937, bylo v době jeho smrti 87 let. Byl starým, fyzicky i psychicky vysláblým mužem, od roku 1934 stíhaným vážnými záchvaty mrtvice, v jejichž důsledku byl fakticky slepý s fyzickým omezením pohybu ruky a nohou. Při mluvě i v psaném jazyce komolil slova, postupně si přestával vybavovat pojmy, trpěl poruchami paměti, často mu na mysl vytanula slova dříve v angličtině než češtině, nebyl schopen souvisle mluvit. I přesto nás překvapilo, že většina z oněch údajných posledních Masarykových slov, byla pronesena v angličtině.