Jistě si také ještě pamatujete s jak velkým nadšením přijaly davy na Staroměstském náměstí vystoupení čerstvého prezidenta Václava Havla, který se právě vrátil z první cesty do Spojených států, a oznámil, že bychom mohli být takovým mostem mezi Západem a Východem.
Jakousi výkladní skříní demokracie. Zjednodušeně řečeno mostem mezi Ruskem a Spojenými státy, ale v přísně demokratickém uspořádání.
Nebyla to myšlenka nijak nová, stejnou představou se opájel kdysi i prezident Edvard Beneš, než mu komunisté ukradli republiku doslova pod rukama.
Dnes nejsme ani mostem, ani výkladní skříní demokracie. Jsme středně velkou zemí ve středu Evropy (sami sebe raději označujeme za malou zemičku, ale to je jen pokus o ospravedlnění naší vlastní malosti), která má s demokracií velké potíže a která, jak se zdá, dokáže jen s obtížemi spravovat „vládu věcí svých“.
Společnost je rozdělená, a nemáme ani most sami mezi sebou. Máme sice ještě stále demokratické volby, ale ty jsou poznamenány jednak záplavou moderních informačních technologií, ze kterých se šíří propagandistické hoaxy či fake news, a především minulostí, se kterou jsme se nedokázali přijatelně vyrovnat.
Jsme v situaci, kdy váháme mezi Milošem Zemanem a Jiřím Drahošem. Oba slibují všechno možné, skoro to vypadá, že nevolíme prezidenta republiky, ale jakéhosi všemocného krále, který, až dosedne na trůn, mávnutím proutku změní tuto zemi k nepoznání. Jenomže to je omyl.
Nevolíme prezidenta, který by měl podstatným způsobem ovlivňovat politickou scénu, vytvářet koalice, razantně uplatňovat personální politiku. Volíme nejvyššího státního úředníka. Volíme kladeče věnců a portrét na známkách. To nás jen spletli Václav Havel, Václav Klaus, i Miloš Zeman. Silné osobnosti s vyhraněnými názory, kteří si usurpovali politickou moc, jaká jim z ústavy nepřísluší. Drahoš takový není. Ne nadarmo mu jeho protivníci přezdívají „želé dvě“ a srovnávají ho s Janem Fischerem. A dnešní Zeman už také není Zemanem před čtyřmi roky.
Stále častěji se nám stává, že v jakýchkoliv volbách nevolíme toho nejlepšího, ale volíme ze dvou zel to menší. Potíž je v tom, že to menší zlo je pro jedny naopak právě to větší, a obráceně.
Je větším či menším zlem Miloš Zeman? Nebo Jiří Drahoš?
Proti Zemanovi hovoří jeho buranství, vulgarita, zdravotní stav, orientace na Rusko a Čínu a v neposlední řadě také spojenectví s Andrejem Babišem.
S Jiřím Drahošem se zase určitě vyrojí všichni ti tzv. pravdoláskaři, zelení, ekoteroristé, napravovatelé, neziskovky, biomasy, feministky, LGBT apod., kteří ho už teď obklopují.
Kdysi, když Václav Havel s Karlem Schwarzenbergem podporovali Martina Bursíka a spol., a dotáhli Zelené do vlády, způsobilo to škody, které se projevují ještě i dodnes.
Ale má Jiří Drahoš podobnou politickou sílu, jakou měl tehdy Václav Havel? Bude skutečným „Vítačem“, když má v zádech silný parlament, ve kterém většina politických stran migrační politiku Evropské unie odmítá?
Ivan Bednář
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
