Jistě si také ještě pamatujete s jak velkým nadšením přijaly davy na Staroměstském náměstí vystoupení čerstvého prezidenta Václava Havla, který se právě vrátil z první cesty do Spojených států, a oznámil, že bychom mohli být takovým mostem mezi Západem a Východem.

Jakousi výkladní skříní demokracie. Zjednodušeně řečeno mostem mezi Ruskem a Spojenými státy, ale v přísně demokratickém uspořádání.

Nebyla to myšlenka nijak nová, stejnou představou se opájel kdysi i prezident Edvard Beneš, než mu komunisté ukradli republiku doslova pod rukama.

Dnes nejsme ani mostem, ani výkladní skříní demokracie. Jsme středně velkou zemí ve středu Evropy (sami sebe raději označujeme za malou zemičku, ale to je jen pokus o ospravedlnění naší vlastní malosti), která má s demokracií velké potíže a která, jak se zdá, dokáže jen s obtížemi spravovat „vládu věcí svých“.

Společnost je rozdělená, a nemáme ani most sami mezi sebou. Máme sice ještě stále demokratické volby, ale ty jsou poznamenány jednak záplavou moderních informačních technologií, ze kterých se šíří propagandistické hoaxy či fake news, a především minulostí, se kterou jsme se nedokázali přijatelně vyrovnat.