Řadový občan o tzv. třetí karabašské válce, odehrávající se před dvěma lety, toho příliš neví. Snad jen to, že v bojích ve Střední Asii na jižním Kavkaze prohrála Arménie. Vše se odehrávalo v Aracachu, jak zní původní název Náhornokarabašské republiky, za silné asistence turecko-ázerbajdžánské aliance, jinými slovy pod vlivem osmanských a panturkistických sil. Nyní jsou zde na pět let ruské mírové síly, co bude dál, ví snad jen Aláh, jak říká muslimské přísloví – Inshalláh.
Černý sad – Náhorní Karabach
Jak čtenáři vysvětluje z kraje knihy prof.,doc Peter Juza, CSc.,PhD., Náhorní Karabach je historicky jedním ze smutných bodů na politické mapě světa. Dlouhá staletí především Armény osidlovaný Černý sad (z turečtiny), se ve 20. století stal objektem tří krvavých mezietnických střetů a dvou plnohodnotných válek. Ta poslední, z roku 2020, trvala čtyřiačtyřicet dní a zahynulo při ní více než šest tisíc arménských obránců vlasti. V jaké režii se vše odehrálo?
Profesor Juza nám ve své politicko-historizující předmluvě k románovému vyprávění o lidech a válce v Náhorním Karabachu vysvětluje:
„…při pohledu na vývoj geopolitické situace v regionu jižního a severního Kavkazu, Kaspického moře a Střední Asie musíme konstatovat, že Ázerbajdžán je potřebný nejenom pro Turecko, ale především pro USA, aby se Spojené státy pokusily o návrat do Střední Asie. Především do Turkmenistánu, Kazachstánu i Uzbekistánu. O návrat mimo vlivu Ruska…“
Situace jak přes kopírák z Balkánu a Kosova. O své se hlásí i přirovnání k událostem na současné Ukrajině, kde je Amerika, zdá se, připravena bojovat do posledního Ukrajince za masivní podpory Západu a EU, včetně našich válečných štváčů…
V autonomním Náhorním Karabachu dnes žije 76 procent Arménů a jeho statut se neustále zpochybňuje.
Próza, nikoli dokument
Jak jsme již naznačili, kniha Když ztrácíš vlast je román, nikoli literatura faktu. Psán je srdcem a rukou zkušeného autora. V Oganžově románu tedy nehledejme statistiky, čísla
nebo popisy vojenský operací. Dokonce ani ne vojáky, jejichž výkony či hrdinství hraničí s lidskými možnostmi, nebo napínavé politické zákulisí či špionážní zápletky. Karen Ogandž nám nabídl román o obyčejných lidech, kteří se bez vlastního přičinění dostali do centra válečného konfliktu. Prožívají své životy a vztahy, nejistotu z budoucnosti, strach ze smrti i naději, že vše skončí pro ně i jejich zemi dobře. Autor své čtenáře zároveň seznamuje se skutečným stavem věcí i politickým pozadím, jakož i s celým konfliktem prostřednictvím hlavní postavy vlastence a novináře Karina, jednoho ze zakladatelů karabašské státnosti.
Redaktorkou originálu knihy je literární kritička Gayane Beglaryan, která nám ve vzpomínané publikaci připomíná, že arménský spisovatel a básník Karen Ogandž knihu začal psát přesně dva měsíce poté, co vůdci Ruské federace, Ázerbájdžánu a Arménie podepsali nechvalně známou deklaraci, která zastavili válku, rozpoutanou Ázerbájdžánem a Tureckem proti Náhornímu Karabachu.
Práci na románu autor plný emocí ukončil za půldruhého měsíce!
Rukopis pro vydání v Nakladatelství Olympia zdařile přeložila Markéta Adamcová a Martin Mahdal.
Seznamte se…
Karen Ogandž je známý spisovatel a básník Náhorního Karabachu, významný veřejný činitel, laureát mezinárodních cen míru a lidských práv. Je doktor filozofických věd a profesor. Napsal více než 35 knih a vydal řadu básnických sbírek. Každé jeho dílo nese pečeť nejen pečlivého pozorovatele, ale též znaky hlubokého filozofického zamyšlení.
Ivan Černý
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
