Naopak chtějí dál svobodně vyjadřovat svoje názory, chtějí se dál po libosti „shromažďovat“ a sdružovat, chtějí dál rovné a přímé volební právo bez podvodů vládnoucí moci, přáli by si uplatňovat právo na informace namísto jednostranné houstnoucí dezinformační kampaně médií hlavního proudu. Jenže vláda, která nekoná pro lid, ale proti lidu, se v demokracii neudrží. Musí o demokracii žvanit, ale tolerovat ji, by pro ni bylo sebevražedné. V zájmu sebezáchovy volí diktaturu, popření demokracie. Tak vzniká demokratura, vzývání demokracie v diktatuře.

Demokracie je pro občany lákavá idea. Po desetiletích bojů se s ní vlády musely do značné míry smířit. Není totiž pravda, že demokracie je nebo není, demokracie je více nebo méně. Čím více hrozí, že se lid bude domáhat svých zájmů, tím více budou vlády pod různými záminkami demokracii potlačovat. Oblíbená záminka k potlačování demokracie, je ochrana demokracie. To tehdy, když pravda ohrožuje stát a správcové země vědí nejlépe co dělat, zatímco lid je vlastně hloupý. V psychologii se této fintě říká „racionalizace“, tedy rozumové vysvětlení. Nepřijatelné chování je zdůvodňováno ušlechtilými cíli.

Západ zvolna podléhá morální a kulturní degradaci. Ta je předmětem kritiky, ale na ni doposud stačilo mírnější potlačování demokracie a lehčí totalita. Občané jsou poučeni, co není vhodné říkat, kde se nemají sdružovat a shromažďovat, k jakým informacím se nedostanou, a že mají tolerovat volební manipulace a podvody. To je zatím jen ochutnávka nadcházející totality.