Vypůjčil jsem si tedy stať Australské novinářky Caitlin Johnstoneové: „The New York Times s odvoláním na nejmenované americké představitele říká, že „Bidenova administrativa si nemyslí, že Ukrajina může Krym vojensky dobýt“, ale že „Rusko musí věřit, že Krym je v ohrožení, částečně proto, aby posílilo pozici Ukrajiny v jakýchkoli budoucích jednáních“.

Je těžké si představit, že by útok v plném rozsahu na geostrategicky klíčové území, které bylo dlouho považováno za součást ruské vlasti, nezpůsobil velkou eskalaci. A jak poznamenává Dave DeCamp z webu Antiwar, menší útoky na Krym skutečně zaznamenaly významné eskalace z Moskvy, v rozporu s tvrzeními uvedenými v článku NYT:

Zpráva New York Times citovala Daru Massicotovou, výzkumnici z RAND Corporation, která tvrdila, že „Krym byl zasažen již mnohokrát bez masivní eskalace ze strany Kremlu“. Ale Massicotové tvrzení je nepravdivé, protože Rusko začalo zahajovat raketové útoky na životně důležitou ukrajinskou infrastrukturu v reakci na říjnovou explozi na Krymském mostě. Před výbuchy na mostě Rusko nezahájilo rozsáhlé útoky na infrastrukturu na Ukrajině, i když se tomu mnozí podivovali, ale nyní se takové bombardování stalo rutinou a miliony Ukrajinců bojují o napájení a vytápění svých domovů.

Mezi zahraničními politickými analytiky je akceptováno, že Krym patří mezi nejčervenější ze všech ruských červených čar v této patové situaci. V říjnu Anatol Lieven z Responsible Statecraft diskutoval o rozdílu v ruské perspektivě mezi Krymem a každým dalším územím, na které si Ukrajina nárokuje při hodnocení možnosti, že tento konflikt povede k jaderné válce: