Němci před sto padesáti lety nazývali Čechy národem lokajů a podúředníků. Málokdo získal příležitost k lepšímu uplatnění. Státní služba za Rakouska byla službou „vlastní“ mocnosti. V posledních mnoha desetiletích je státní služba službou cizím mocnostem od Velkoněmecké říše, přes Sovětský svaz až po USA v dnešních časech. Loajální služba předpokládá velké porozumění sloužících pro morálně pochybné činy mocnosti, která je v Čechách a na Moravě právě „protektorem“, tedy ochráncem zájmů českého lidu bez ohledu na jeho mínění.

Ochotně a věrně slouží vlády, politické strany, veřejná správa a zprostředkovatelé právě vládnoucí pravdy – média. Ctižádostivci si hledí získat ostruhy co největší horlivostí ve prospěch současného protektora. Projevuje se to členstvím ve správných spolcích a politických stranách, veřejně deklarovanými názory a širokým spektrem projevů loajality od způsobu vyjadřování, oblečení, přijetí zálib, pěstování kultury našich nejbližších přátel a ochránců včetně vyvěšování správných vlajek ve správné dny. To vše do té doby než pád protektora nabídne nové příležitosti novým ctižádostivcům sloužit protektorovi novému. Samozřejmě ve jménu lidu jehož blaho protektorovi leží na srdci.

Kdo touží po kariéře, musí se přizpůsobit. Výjimkou je kariéra sportovní, umělecká, vědecká (mimo společenské vědy), ale ani tam neradno vyčnívat z řady kvůli nominacím, angažmá a finanční podpoře výzkumu. Jen ti z vynikajících, jimž nebylo včas zabráněno v nepřehlédnutelnosti si mohou dovolit luxus projevu vlastního názoru.