V celé Evropě je lid stále více sjednocen v negativním postoji k politikům jako „třídě“, jen menšina znovu a znovu věří, že ti „jejich“ jsou „správní“. Evropskou výjimku tvoří Rusko, kde za sjednocení lidu za prezidentem odpovídají zejména drastické výsledky vlády jeho předchůdce a protiruské sankce v důsledcích namířené proti všem.

Hlavní příčinou neobliby politiků jako třídy je opodstatněné přesvědčení, že dělají pro občany příliš málo ve srovnání s jejich sliby a oprávněným očekáváním. Politici se ovšem nevzbouří ve prospěch většiny občanů proti svým chlebodárcům. Zdání demokracie se však dá provozovat dál s ovládnutím televize a s propracovanými metodami korupce. Kombinace líbivých prohlášení a koblih vytvářejících krátkodobé blaho v zažívacím traktu dosud spolehlivě stačí. Samozřejmě ve spojení s naivitou velké části voličů.

Prezident Zeman se občas chová, jako by ke třídě politiků ani nepatřil. Odmítá se nechat tak docela řídit režimem prosazovanou ideologií a často říká to, co lidé chtějí slyšet. Je to prý populismus a je to ošklivé. Hlavně je to nekolegiální k politikům, kteří se snaží, aby se nic nezměnilo, protože správně předpokládají, že každá větší změna je může ohrozit. Prezident zlovolně nechává občany zažít pocit „my a oni“. Rád se vystavuje jako terč a brzo je znát, kdo na něj útočí, a kdo ho obhajuje. To je zřejmě nepřípustné rozdělování společnosti, zatímco by ji měl sjednocovat, tedy říkat to, co ostatní politici, aby si lid uvědomil, že je sjednocen a není úniku.