Poslanec Evropského parlamentu za AfD, druhou největší a zároveň největší opoziční stranu v Německu, Petr Bystroň, přijel předevčírem podpořit šéfredaktora magazínu Deutschland Kurier Davida Bendelse k odvolacímu soudu.
Novináře chtěla bývalá ministryně vnitra, Nancy Faeserová (SPD) nechat poslat do vězení na osm měsíců nepodmíněně za to, že vyrobil fotomontáží memu z fotografie, kde v den vzpomínky za oběti holocaustu drží ministryně v ruce velkou ceduli s nápisem We Remember – Vzpomínáme – vyměnil za nápis: Nenávidím svobodu projevu a umístil ji na svůj účet na X.
Ministryně ho zažalovala a okresní soud ho vloni v dubnu odsoudil k tak bezprecedentnímu rozsudku, že se na jeho obhajobu ozvali politici napříč spektrem. Ve společnosti vzudilo počínání soudu a státního zastupitelství i způsob argumentace během procesu velkou nevoli.
Na tlak politiků, veřejnosti a médií nakonec justice ustoupila a odvolací soud předevčírem Bendelse plně osvobodil za velkého potlesku v soudní síni.
Právě jsme byli u odvolacího soudu s novinářem Davidem Bendelsem. Jak ten soud na vás působil?
Stojíme tady v soudní místnosti v Bambergu. Za námi je hlavní obžalovaný David Bendels, šefredaktor novin Deutschland Kurier, který byl v první instanci soudu odsouzen a dostal sedm měsíců podmíněně vězení za to, že jeho noviny zveřejnily karikaturu – fotomontáž tehdejší ministryně vnitra, na které držela cedulku, kde bylo napsané Nenávidím svobodu slova.
A to si musíte představit, že za to v dnešním Německu byl šefredaktor prvoinstančně odsouzen k sedmi měsícům. No a toto byla druhá instance a ten rozsudek byl kompletně zrušen. David Bendels byl osvobozen, takže nakonec spravedlnost zvítězila.
Byla to spravedlnost, která zvítězila, nebo tlak veřejnosti? Protože podle toho, co jsem viděla, tak se ho zastali dokonce i třeba Zelení a politici napříč spektrem. Říkali dokonce, že by bylo dobré změnit právo...
Přesně tak. Toto je historický proces, protože ten prvoinstanční rozsudek se vůbec neměl konat.
Přece to je úplně zjevné každému čtyřletému dítěti, že to je přímo práce novinářů kritizovat vládu, dělat si s ní srandu. To je všechno pokryto ústavou, nejenom jednotlivými zákony o novinařině, ale opravdu ústavou. Svoboda slova, svoboda projevu, to je všechno chráněno.
Už ten státní zástupce, který pro něho žádal osm měsíců vězení nepodmíněně, ten by měl být okamžitě propuštěn. Ten soudce, který udělal rozsudek, že dostal sedm měsíců podmíněně, ten by měl být propuštěn také. Tyhle věci se vůbec neměly stát.
A protože se staly, způsobilo to obrovský mediální skandál. Rozsudek kritizovali novináři na celém světě, v USA a dokonce mainstreamoví novináři. Tady v síni sedí kolegyně z DPA, Německé tiskové agentury.
Prostě to vedlo k tomu, že vznikl obrovský tlak na bavorskou vládu, a ta pochopila, že udělala velkou chybu, když se snažila toto opoziční médium potlačit. Vláda pak udělala nátlak zase na státní zastupitelství. Státní zástupce už včera večer řekl, že budou žádat odsouzení a že v jejich zájmu je, aby byl osvobozen. Takže v podstatě už ráno bylo jasné, jak ten soud skončí.
Jak se ta kauza vyvíjela v čase? Jaký byl přístup veřejnosti? A to od doby, kdy byl odsouzen, a po rozsudku? Co se dělo s německou společností předtím a během tohoto procesu?
Ten rozsudek byl bohužel jeden z dlouhé řady, kdy absolutně politizovaná justice potlačuje svobodu projevu. Máme stovky až tisíce takovýchto rozsudků proti obyčejným lidem, kteří něco postovali na facebooku. A není to jenom Německo.
Vemte si, že Velká Británie je ve statistice celosvětově na prvním místě rozsudků proti lidem, kteří něco postují na sociálních sítích. Na druhém místě je Bělorusko, a na třetím místě už je Německo. Tohle je situace ve společnosti, a proto je dnešní rozsudek historický, protože znamená zlom, kdy poprvé tlak veřejnosti způsobil, že státem a vládou manipulovaná justice musela udělat krok zpátky a vzít první rozsudek zpět.
Europoslanec Petr Bystroň (vlevo) s novinářem Davidem Bendelsem a s Nikole Hochstovou, poslankyní AfD.
Foto: Jane Frank
Co předpokládáte, že se bude dít dál? Myslíte si, že třeba ubyde dalších takových soudů?
Určitě je toto zlom, který by k tomu mohl pomoct. A druhá věc, která tomu určitě pomáhá, je aktuální vláda v USA. My vnímáme velmi intenzivně tlak vlády Donalda Trumpa na evropské vlády, a speciálně na německou vládu.
Zrovna před třemi dny se vyslovil i ministr zdravotnictví Bobby Kennedy jr. k tomu, jaké bezpráví tady existovalo v době covidu. Napsal dopis německé ministryni zdravotnictví a dnes večer o tom budeme mít konferenci on-line. Takže ten tlak pokračuje, síly se spojují, a myslím si, že to povede zase k určité korekci toho bezpráví.
A ještě ono se dotýká vlastně částečně AfD, protože...
Částečně? Vy jste dobrá...
Dotýká se to hodně AfD? Všude se uvádí, že Deutschland Kurier Davida Bendelse je spojený s AfD. Jaké jsou teď vůbec ve společnosti nálady vůči AfD? Je ještě pořád stigmatizovaná nebo lidé už litujou, že ji vloni nevolili a nakonec dali hlas přece jen umírněnější CDU/CSU?
Víte co? Ono se uvádí, že Deutschland Kurier je blízký AfD jenom proto, že dělá normálně rozhovory s našimi politiky, což ostatní média nedělají. Takže ten problém je na tom druhém konci mediálního spektra.
Máte veřejnoprávní média, která by měla dělat normálně rozhovory s politiky nejsilnější opoziční strany a prostě to nedělají.
Když byly volby do Bundestagu, tak nejzvanějším hostem tehdy byla Annalena Baerbocková a Robert Habeck, což byli představitelé nejméně důležité strany Zelených, kteří měli tehdy 7 %. My byli druhá nejsilnější strana v preferencích, a nás do těch diskusí nezvali vůbec. Oni měli 36 a 37 pozvání a my jsme měli asi 3. Takže to je jenom takové srovnání.
Jak je to teď?
Ta situace se sice láme v médiích pomalu, ale ve veřejnosti o hodně rychleji. Víte, ono je to tak trochu jako v tom filmu Fight Club – Klub rváčů, já nevím, jestli se pamatujete. Ti lidé z toho Fight Clubu, když přišli do restaurace, tak jim číšníci tajně říkají, hele, tady vám doporučujeme tohle. A to mně se stává v dennodenním životě.
Lidé za mnou přicházejí na letišti nebo jiných veřejných místech a říkají „super, bojujte dál!“. Dříve se při tom vždycky tak ohlíželi, aby je nikdo neviděl. Dneska už se neohlížejí.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
reklama
