Nenávist k některým je trestána, nenávist k jiným je perverzně povyšována na pozitivní ideu. Ve skutečnosti je taková nenávist stejně odsouzeníhodná jako antisemitismus. Pro primitivy je nenávist předmětem okázalé pýchy. Ve skutečnosti se za ní skrývá ubohý šovinismus, tedy nedůvodný pocit nadřazenosti, nebo stejně ubohá kompenzace vlastního pocitu méněcennosti.

Hodnoty vytvořené člověkem jsou vždy plodem spolupráce. Růže nerozkvete na poušti. Spolupráce není možná bez vzájemného respektu. Jen s ním můžeme pracovat na společném díle, aniž bychom se vzdávali vlastní identity, nebo vnucovali vlastní hodnoty jiným.

Náš národ už po staletí nevede války, neúčastní se dobyvačných tažení proti jiným, nevraždí a nekrade. Nemá a neměl kolonie, neparazitoval na jiných. Vstal z popela v národním obrození a ve dvacátém století dokázal svoji životaschopnost.

Nevím, proč bychom si měli nechat vnutit, že máme pro cizí zájmy pomáhat ničit, vraždit a krást. Prý si tak musíme dokazovat, že patříme na Západ. Neplaťme za tak pochybnou čest tak vysokou cenu! Nepodporujme ty, kteří dovedou žít jen na úkor jiných a musejí pro své odporné cíle pro sebe hledat přijatelná lživá vysvětlení. Proto potřebují pěstovat nenávist, kterou si zaslouží sami.

Cizího nežádáme a vlastní nedejme. „Pracuj každý s chutí usilovnou na národa roli dědičné“, napsal Ján Kollár před téměř dvěma sty lety. To naprosto neznamená, že se máme uzavírat před světem.