Z velezrady lze obvinit pouze prezidenta, nikoho jiného. A Klaus ještě prezidentem skutečně je. Obvinit ho pak mohou pouze senátoři, takže nepřekvapí, pokud tak zrovna oni učiní. A konečně, když už ústava s možnou velezradou prezidentů počítá, proč ho nezkusit odvolat a připravit o benefity? Za pokus to stojí, navíc Václav Klaus, který je rád středem pozornosti by si nepochybně stání u Ústavního soudu vychutnal. Už samotný nápad senátorů bavit se o prezidentově velezradě přináší končícímu Klausovi vítanou publicitu.

A právě ona publicita je podstatnou slabinou celé velezrádné procedury. Po všech těch letech s Klausem by neškodilo si od něj konečně odpočinout. Už ho bylo doopravdy dost a každý si o něm obrázek udělal. Ať už v minulosti, anebo nejpozději po amnestii, kterou se vyznamenal v samém závěru svého prezidentství. Obvinění prezidenta z velezrady je nevkusně patetické, křečovité. Pokus vyrovnat se s Klausem je jistě na místě, ale mělo by se tak dít raději s odstupem, když opadnou emoce.  

Pro přítomnou chvíli se místo ústavně politického honu na vysloužilou celebritu nabízí spíše osvědčený humor. Klaus nebyl jenom provokatér, který se vším polemizoval, všemu rozuměl, každého poučoval a kdekomu ležel v žaludku. Rovněž byl svým vystupováním neodolatelně směšný, a neopakovatelně, nenapodobitelně ješitný. Kolik jsme měli takových politiků, na kterých se jako na Klausovi s jeho ukořistěným perem bavil celý svět? Určitě je lepší se Klausem bavit, než se nechat Klausem obtěžovat. Ano, senátoři Klausem obtěžují. Chtějí-li napravit škody, které Klaus natropil, nikdo nebude proti. Pokud jde ale o snahu se s Klausem utkat, pak doba, kdy to bolo žádoucí je pryč. Je po všem. Ruku na srdce – Klaus je za vodou a jeho velezrada nestojí za řeč.