Pokud jde o sankce, které USA a EU uvaluje salámovou metodou na Rusko, nejde v prvé řadě o to, zda jsou drakonické, anebo kosmetické.
Dokonce není úplně nejdůležitější ani to, kdo na ně víc doplatí, zda Rusko, anebo Evropa, která dobrovolně vyklízí lukrativní trh a ještě riskuje energetickou kalamitu.
To nejdůležitější na sankcích je jejich symbolika. Uvalení sankcí je aktem nepřátelství. Sankcemi dáváme najevo, že končí partnerství, že sankcionované straně nevěříme a vysíláme signál, že ani nám nelze věřit.
Když americký prezident říká, že sankce neznamenají vyhlášení nové studené války, má pravdu v tom smyslu, že nikdy neskončila ta stará. Po zavedení sankcí proti Rusku otázka zní, jak velký máme zájem přejít od války studené, k té regulérní. Na toto téma už ale diskutujeme v situaci, kdy je sankcemi definován nepřítel.
Kdokoli si dnes stěžuje, že kvůli sankcím přichází o peníze, jedním dechem si koleduje o obvinění ze zrady, neboť co jiného je kšeftování s nepřítelem. Samotná polemika o smyslu sankcí, coby aktu nepřátelství je pak myslitelná jen do chvíle, kdy se začne střílet. Pak se výhodný byznys rázem mění na vlastizrádnou kolaboraci.
Nyní si ještě můžeme dovolit intelektuální luxus akademicky se zeptat, zda náhodou skutečným terčem protiruských sankcí není Evropa, zda smyslem amerických sankcí za německé peníze není konkurenční boj, ve kterém jde o zoufalý pokus odvrátit pád globálně stále nepopulárnějšího dolaru. A také zda se obraz nepřítele nemaluje třeba na zakázku zbrojařů.
Jakmile se začne bombardovat, vystřídá podobné kacířské otázky čirá propaganda. Mainstreamová media ostatně vypadají, jako by se už bombardovalo. Sankce viditelně fungují.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
