Že skončil s černým Petrem v ruce, si ovšem Petr Nečas zavinil sám. Shánět vyděračům trafiky kvůli tomu, aby nepoložili vládu, nebyla jeho povinnost. Navíc zachraňoval koalici, které měli občané plné zuby. Nikdo se ho o to neprosil.  

Pocit, že si kolektivní selhání politiků odskáče zrovna ten nejméně neslušný je asi důvodem, že se nyní diskutuje o tom, zda Nečas uplácel, anebo pouze dělal politické obchody. Jsme svědky kriminality politiků, anebo kriminalizace politiky?  

Zatímco řada politiků a s nimi spřátelených komentátorů obhajuje koňský handl, coby běžnou součást politické praxe, občan si pod politikou spíše představuje službu veřejnosti. Napjatě se čeká, ke kterému názoru se přikloní soud.  

Jistou satisfakcí pro zatrpklého expremiéra může být zatčení Ivo Rittiga, někdejšího veksláka a defraudanta, nyní velkopodnikatele, lobbisty a zákulisního hybatele Občanskou demokratickou stranou. Právě kmotři, jako je Rittig jsou těmi pokušiteli, kteří politikům našeptávají, že život politika nemusí být jenom těžká a obětavá práce pro občany, ale také golf, projížďka jachtou a samozřejmě hezké bydlení.  

Nečase zvolila šéfem parta, která šla pokušitelům ochotně na ruku a přihrávala jim lukrativní státní zakázky. Proto Nečas dopadl tak, jak dopadl. Nyní se hraje o to, zda se staří pokušitelé vlichotí novým politikům, zda staré pokušitele vystřídají pokušitelé noví a hlavně zda si to necháme líbit.  

Obhájci Petra Nečase prominou, ale co nyní sledujeme, není kriminalizace politiky. Řeší se družba politiků s kriminálníky. A už bylo doopravdy načase.