Po třicet let se této otázce vyhýbala ČT jak čert kříži, a prakticky se tímto tématem ani nezabývala. Stejně tak ÚSTR věnoval daleko více pozornosti počínání SSSR v roce 1968 a letech následujících, nezajímaje se vůbec o rozdíly v dopadech na naši zemi. Bylo až tragické sledovat poplatnost tohoto ústavu propagandě a určení potenciálního nepřítele předem, aniž by měl pro tato tvrzení relevantní důkazy. Trapná byla i vystoupení některých našich politiků, kteří si vůbec nedělali starosti nejen s oprávněností svých prohlášení, ale ani s tím, zda protistraně nevytýkají něco, co řada našich spojenců z NATO provádí také, a často ve větším rozsahu. Rusko se stalo nepřítelem číslo jedna a takřka denně je nám sdělováno, co zase komu provedlo, a kdo další z něj má oprávněný strach. Podobně se postupovalo a postupuje také proti Číně, i když ne tolik.

Pro tento účel se zkreslovaly některé události druhé světové války, jiné se zamlčovaly, a často se z oběti dělal zlosyn. Byla i řada událostí, které se vymýšlely, nebo bez rozmyslu přebíral jejich výklad bývalými protivníky. Výsměchem našim obětem z druhé světové války byla omluva exprezidenta Havla Německu za příkoří, které mu způsobilo. Československo. Podobně jako naše účast na rozbíjení Jugoslávie pomocí humanitárního bombardování, té Jugoslávie, která spolu s Rumunskem byly jediné dva státy, jejichž občané nám byli ochotni pomoci v druhé světové válce, ale i v roce 1968. Krutý výsměch jsme si zasloužili po uvěření zprávám o zločinech Saddáma Husajna v Iráku, které dodnes nebyly ověřeny, ani zjištěny. Podobně, jako se nám vymstilo pořádání Arabského jara a účast na odstranění Muammara Kaddáfího v Libyi, ale i náš postoj vůči dalším státům ve Středomoří. Tím se uvolnily ruce různých mafií k podnikání v převádění a převážení obyvatel Afriky a Asie do Evropy bez právního důvodu. Neuvážená prohlášení některých politiků v orgánech EU a některých států EU potom dávají neoprávněnou naději pašovaným lidem k získání pomoci, na kterou nemají samozřejmě vůbec nárok.